Dnes uplyne 120 let od narození spisovatele Vladimíra Müllera

Vladimír Müller – prozaik, překladatel, dramatik a divadelní kritik, se narodil 8. 8. 1904 v Praze. Pocházel z rodiny obchodníka, jeho vzdáleným příbuzným (prastrýcem) byl spisovatel Josef Svátek (1835–1897). – Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze (1915–1924) studoval na FF UK dějiny moderních literatur se zřetelem k divadlu (1925–1929, u F. X. Šaldy a Václava Tilleho, PhDr. 1930 prací Molière v Čechách). V letech 1924–1925 konal vojenskou službu. V roce 1927 se jako herec podílel na prvních představeních Vest Pocket revue Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Od roku 1930 byl externím a od roku 1932 řádným redaktorem kulturní rubriky Národních listů (do 1935, měl na starosti divadelní a filmové referáty). Zároveň od roku 1933 spolupracoval s Čs. rozhlasem, jehož zaměstnancem pak byl v letech 1936–1943 (lektor v literárním a dramatickém oddělení, dramaturg a literární referent, režisér a krátce i vedoucí slovesného odboru). V roce 1943 se stal dramaturgem divadla Uranie v Praze. Po uzavření divadel (1944) byl vyreklamován pro filmové práce. V roce 1945 se vrátil jako kulturní redaktor do Čs. rozhlasu, 1946 se stal referentem pro divadlo, rozhlas a film ve Státním úřadu plánovacím a 1947 dramaturgem Čs. státního filmu. V polovině roku 1948 se vzdal funkce a pracoval jako externí člen lektorského sboru. V letech 1949–1958 působil jako vedoucí dokumentačního oddělení Čs. divadelního a literárního jednatelství (později Dilia) v Praze. Od roku 1958 byl ve svobodném povolání a externě spolupracoval s Divadelním ústavem, nakladatelstvím Orbis a Čs. rozhlasem, pro nějž zvláště v 50. letech připravil řadu adaptací.

Publikoval v Českém jevišti, Rozpravách Aventina, Čs. divadle, Hostu, Cestě, Národních listech, Literárních novinách, Listech pro umění a kritiku, Národním osvobození, Národní práci, Čteme, Věstníku Radiojournalu, Právu lidu, Lidových novinách, Panorámě, Svobodném slově, Světě práce, Svobodném Československu, Divadle, Práci, Lidové demokracii, Divadelních novinách aj. Řídil edici Knížky o umění v nakladatelství J. R. Vilímek (1942–1948). Pro Čs. rozhlas zdramatizoval prózy Aloise Jiráska (Filozofská historie, 1937), Alexandra Dumase (Tři mušketýři, 1938), Zikmunda Wintra (Rozina sebranec), Ignáta Herrmanna (U snědeného krámu),Oskara Wilda (Cantervillské strašidlo, všechny tři 1939), Josefa Kajetána Tyla (Rozina Ruthardova, 1956) aj.; upravil hry Pierra-Agustina Carona de Beaumarchaise (Lazebník sevillský, též překlad), Bjønsterna Bjørnsona (Bankrot), Nikolaje Vasiljeviče Gogola (Revizor), Henryka Ibsena (Opory společnosti), Lope de Vegy (Sedlák svým pánem), Molièra (Lakomec, Zdravý nemocný, též překl.),Williama Shakespeara (Hamlet, Romeo a Julie, Král Lear, Othello, Zimní pohádka), Fridricha Schillera (Valdštýn), Augusta Strindberga (Královna Kristina), Lva Nikolajeviče Tolstého (Živá mrtvola) aj. Sám napsal rozhlasové hry Rybnikář Kuba (námět totožný se stejnojmennou divadelní hrou, 1942) a Zrádce Arnošt Ottowalský (1948) a řadu rozhlasových pásem. Müllerův román Žebrák s erbem zdramatizoval pro rozhlas František Pavlíček (1947). Hru Rybnikář Kuba zhudebnil Maxmilian Hájek jako operu Rožmberští rybnikáři (1958). Doslovem a soupisem repertoáru Müller opatřil knihu Leopoldy Dostalové Herečka vzpomíná (1960). Jeho nevydané vzpomínky a práci Shakespearovské kapitoly I–V, věnované shakespearovským inscenacím na českých scénách, jsou uloženy v pražském Divadelním ústavu.
Užíval jmen V. K. Müller, Vlad. K. Müller a šifer -ll-, -rm-, (rM), VKM, vkm, V. M., -r.

Všechny Müllerovy prozaické práce čerpají námětově z minulosti, z doby vlády Rudolfa II. a z třicetileté války, a opírají se o skutečné příběhy vytěžené především z archivů Rožmberků a pánů z Hradce. Zájmem o životní všednost na pozadí tzv. velké historie se hlásí k wintrovské tradici, vesměs však mají charakter oddechové četby založené na poutavém ději a prvoplánovém vypravěčství. Lidské osudy líčí Müller s důrazem na jejich náhlé zvraty (Vrhcáby osudu) a na pomíjivost osobních cílů, ať již touhy po slávě (Meč a srdce) a lásce (Bloudění Dorotky vojandy, Neúplatný ortel), po dálkách a poznání (Dobrodružství Turčka z Mitrovic), či po penězích, moci a postavení (debut Žebrák s erbem, Mumraj grošů). Do stejného námětového okruhu patří i Müllerovo drama Rybnikář Kuba.
Dramatu se Müller věnoval především jako kritik, rozhlasový praktik (adaptátor, překladatel a režisér), a zejména po 1945 jako editor děl českých klasiků 19. století. V divadelněhistorických pracích se zaměřoval zvláště na dominantní postavy českého divadelního realismu (publikace o Ladislavu Stroupežnickém, Františku Adolfu Šubertovi a Eduardu Vojanovi), nevyhýbal se však ani jiným obdobím (doplněné vydání Vondráčkových Dějin českého divadla, beletrizovaná historie první české scény ve Vyprávění o Národním divadle apod.).

Vladimír Müller zemřel 2. 10. 1977 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz