Dnes uplyne 125 let od úmrtí dramatika Ladislava Stroupežnického

Ladislav Stroupežnický se narodil 6. 1. 1850. Po dvouletém studiu na reálce nejprve působil jako praktikant u svého otce, který byl hospodářským správcem. Roku 1873 se přestěhoval do Prahy, kde byl úředníkem v pojišťovně, krátce pracoval v redakci Humoristických listů, od roku 1878 byl zaměstnán jako písař pražského magistrátu. V letech 1882 – 92 byl prvním dramaturgem Národního divadla. Přispíval do Humoristických listů, Palečka, Lumíru, Světozoru, Šotka, Osvěty aj. Po básnických pokusech a drobných humoristických prózách se věnoval dramatu, zvláště veselohře. Veseloherní ovzduší dodává životní přesvědčivosti i některým jeho hrám historickým (Zvíkovský rarášek, Paní mincmistrová), zatímco pokusy o historické drama, jímž chtěl vyhovět zálibě v pompézní jevištní nádheře, zůstaly u popisnosti a vnější divadelní rutiny (Christoforo Colombo). Po veselohrách a historických hrách, nastoupil dráhu realistického dramatu hrou Naši furianti. Jejich premiéra narazila na odpor kritiky i obecenstva, ale pro další vývoj realistického dramatického umění znamenala přínos v živých typech lidí, které se podařilo Stroupežnickému vytvořit. Jejich charakterové vlastnosti vystihují některé rysy českého sedláka, především tvrdohlavost a pýchu, ale i vtipnost. I v dalších hrách si všímal venkovského prostředí (Václav Hrobčický z Hrobčic, Vojtěch Žák, Výtečník. Poslední hra, Na valdštejnské šachtě, je tragickým dramatem ztroskotané životní iluze. Profesor Stefanides chtěl otevřením šachty opatřit podkrkonošskému lidu obživu, zpronevěří však peníze a nakonec zešílí.
Ladislav Stroupežnický zemřel 11. 8. 1892 v Praze.