Dnes uplyne 135 let od narození novináře a spisovatele E. E. Kische

Egon Ervín Kisch – autor fejetonů, reportáží, povídek, divadelních her a jednoho románu; zakladatelská osobnost moderní literární reportáže 20. století jako samostatného literárního žánru se narodil 29. 4. 1885.

Kisch pocházel ze staré židovské rodiny, jejíž historii s léty vlastního dospívání a dozrávání v rodném domě U dvou medvědů zevrubně vylíčil v knize Pražská dobrodružství. Už v raném dětství se důvěrně seznámil s pražským Židovským Městem, poznal atmosféru starého židovského hřbitova a Staronové synagogy, drobných židovských obchůdků a magických zákoutí gotického a barokního města, jež později tolikrát zachytil ve svém díle. Zajímal se o vlastní židovské kořeny; jeho pozornost poutaly konkrétní židovské reálie města, v němž se tehdy pohyboval. Zde našel předobrazy většiny svých postav a figurek, nezaměnitelnou atmosféru pražského prostředí.

V roce 1934 vyšla v exilovém vydavatelství Allert de Lang v Amsterdamu jeho sbírka reportáží Příběhy ze sedmi ghett, do níž byly zařazeny vedle dřívějších prací se židovskou tematikou i reportáže nové, jež tehdy vznikaly na četných cestách Evropou, ale také za pobytu v Africe a v Číně.

Velká část příběhů s židovskou tematikou měla humoristický charakter. Jejich protagonisté – obvykle drobné městské postavičky – jsou poznamenány zvláštním podivínstvím a osobním svérázem. Při zpracování staropražských legend Kisch nejednou využil postavy Golema. Už v roce 1908 věnoval této magické postavě báseň Golem. V knize Zuřivý reportér z roku 1924 vyšla reportáž Po stopách Golemových, která byla později v přepracované podobě a s novým názvem převzata do souboru Příběhy ze sedmi ghett. Kisch pátral po Golemově osudu a na podzim roku 1920 se vyšplhal k nejvyššími místu Staronové synagogy, kam už nevedou žádné schody. Podle starého rukopisu „popsaného hebrejskou kurzivou“, který získal v roce 1915, sledoval pal reportér Golemovy stopy do tzv. Židovských pecí na Žižkově.

S motivy tajemství a magické síly se setkáváme i v příběhu Mrtvý pes a živý žid, situovaném z velké části do prostředí pražského židovského hřbitova. Vypracování napínavého příběhu se dotýká kořenu rasových předsudků, jež působí nesnášenlivost mezi lidmi různých vyznání.

Některé reportáže se židovskou tematikou nejsou svým obsahem vzdáleny historickým studiím se zevrubnými rešeršemi problematiky. Autorova „logická fantazie“ jim zpravidla dává tvar zajímavého příběhu, často s detektivní zápletkou. Ještě výrazněji než v reportáži o hledání Golema se tento postup projevuje v jiné próze o úloze židovských bratří Freyových z Brna ve Francouzské revoluci (Dantova smrt a Popperovi synovci), publikované v knize Pražský pitaval a později v Příbězích ze sedmi ghett. 

V reportáži z Londýna Das Café Grossenwahn von Whitechapel se projevuje Kischův zájem o zpracování tématu „Židé a umění“. Reportér představuje pestrou společnost intelektuálů – spisovatelů, novinářů, divadelníků, filozofů – kteří v židovské kavárně nalézají prostor k diskusím a inspiraci k tvorbě. Věnoval samostatnou reportáž i uměleckým osobnostem židovského původu z českých zemí. Zvláštní pozornost je věnována roli skladatelského díla G. Mahlera.

V období vynuceného exilu píše reportáže o židovských komunitách v USA a v Mexiku. Ještě před návratem z exilu se dozvěděl o smrti mnoha svých pražských přátel a blízkých. Obětí

perzekuce se stali i jeho bratři Paul a Arnold. Po válce chtěl napsal knihu reportáží o Československu, v níž usiloval zpracovat i terezínské téma. Zároveň pomýšlel na nové vydání Příběhů ze sedmi ghett rozšířených o reportáže z New Yorku, Mexika a z českých dějin.

E. E. Kisch zemřel v Praze 31. 3. 1948.

Zpracováno podle: A. Mikulášek, V. Glosíková, A. B. Schulz a kol.: Literatura s hvězdou Davidovou, Votobia 1998