Dnes uplyne 140 let od narození spisovatele, novináře, výtvarného kritika a estetika Jaromíra Johna

Jaromír John – prozaik, který pod vlastním jménem Bohumil Markalous působil jako výtvarný kritik, estetik a průkopník estetické výchovy; ve svém beletristickém díle, často laskavě ironickém, realisticky zpodobil jednak světovou válku, jednak životní sloh měšťanského světa své doby i doby svých rodičů.

Narodil se 16. 4. 1882 v Klatovech, v rodině středoškolského profesora, filologa a spisovatele Václava Markalouse. Vyrůstal a gymnázium vystudoval v Chrudimi, přírodovědeckou fakultu v Praze a v Insbrucku, na univerzitě poslouchal i estetiku, historii umění a psychologii. Učil na středních školách v Praze, v Kolíně a v Hradci Králové. Válku prožil s horskou vozatajskou brigádou na Balkáně, později v Trutnově, Broumově a Pardubicích. Po vyhlášení samostatnosti působil v Brně jako redaktor a výtvarný referent Lidových novin, lektor konzervatoře, profesor gymnázia a docent výtvarné estetiky na brněnské technice. Od roku 1926 pracoval v Praze u tiskového odboru předsednictva vlády, organizoval obrazový archív ČTK, s Františkem Halasem vedl propagační oddělení nakladatelství Orbis. V letech 1928 – 34 byl šéfredaktorem Pestrého týdne. Literatuře se zcela věnoval v letech 1935 – 38 v Novém Městě nad Metují a 1938 – 46 ve Slatiňanech u Chrudimě. V letech 1946 – 52 přednášel estetiku na Palackého univerzitě v Olomouci.

Časopisecky publikoval zejména v Lidových novinách, v Tribuně, ve dvojjazyčné Bytové kultuře, kterou založil a redigoval, v Pestrém týdnu a v mnoha dalších časopisech a listech; v Orbisu založil a redigoval knižnici estetické literatury ARS.

První beletristické pokusy jsou ze studentských let. Propracovat se od ornamentální stylizace k prostotě pomáhalo mu studium realistických spisovatelů domácích i cizích, hlavně Rusů, zvláště Čechova. Spisovatelem se stal teprve za války (tehdy také přijal pseudonym Jaromír John) pod prudkými nárazy životní reality a z vnitřní nutnosti vypovědět hrůzu z války i příklad životního názoru řadového vojáka. Vrcholné dílo prvního tvůrčího období, Večery na slamníku, výběr povídek většinou monologických, je kniha stesku po domově.

Nové tvůrčí období začalo na počátku třicátých let hlavně protiválečnou a protifašistickou novelou Zbloudilý syn. Jestliže první tvůrčí období bylo celé ve znamení objevu prostého člověka a jeho mravní úrovně i všestranných schopností, ve druhém období se toto téma objevuje v próze pro mládež (Topičovo australské dobrodružství, Vojáček Hubáček); beletrie „pro dospělé“ podává obraz a kritiku měšťanského životního slohu. Tak Výbušný zlotvor poukazuje na ničivou honbu za penězi, cynismus měšťácké společnosti a její nezájem o osud člověk, román Estét je kritikou intelektuálské vyprahlosti a útěku od problémů života do světa umění, román Moudrý Engelbert je tragikomickým obrazem neschopnosti žít a milovat.

Příznačným rysem J. metody je objevné využívání dobových dokumentů: inspirovaly autora a začleněny do stavby díla navozují bezpečně dobovou atmosféru a charakterizují postavy; takovým dokumentem jsou nejen dopisy, zápisy a jiné písemnosti, ale také oděvy, obydlí, náhrobky atd., i fotografie, jimiž ilustroval už román Výbušný zlotvor a pak Moudrého Engelberta.

Jaromír John zemřel 24. 4. 1952 v Jaroměři.