Roman Hašek, vlastním jménem Josef Hašek, byl český básník a prozaik, předseda literárního sdružení Syrinx. Narodil se 7. 5. 1883 v Praze do rodiny Jana Haška (1854-1933), vrchního metéra deníku Národní politika, a jeho manželky Johanny Josefy, rozené Haškové. Byl bratrancem spisovatele Jaroslava Haška. V roce 1902 maturoval na pražském Akademickém gymnáziu. Zaměstnán byl jako účetní revident na pražském magistrátu. 22. února 1908 se oženil s Annou, rozenou Turnerovou. Ta zemřela po pětiletém manželství 17. 11. 1913. Trpěl vleklou plicní chorobou, smrt ho však zastihla neočekávaně. Když se 13. 5. 1919 ve večerních hodinách vracel z divadelního představení, dostal záchvat srdeční slabosti a krátce po převozu domů zemřel. Jako příčina smrti byla v matrice uvedena tuberkulóza.
Do literatury vstoupil na počátku XX. století a byl ovlivněn zejména tvorbou Viktora Dyka a jeho družiny. S epigonskou vlnou dekadentní symbolické lyriky sdílel motivy zádumčivých nálad nad marností života a hořkých pocitů zbytečnosti. Kromě této lyriky však psal i frivolní verše o milostných loučeních a básně smutné erotiky. Arne Novák Haška charakterizoval jako trpkého erotika a snílka.
V roce 1903 se stal jedním ze zakladatelů volného literárního sdružení Syrinx, což byl spolek literátů nejmladší generace, a byl zvolen jeho předsedou (místopředsedou se stal Jiří Mahen). Tiskovým orgánem sdružení byl časopis Moderní život, jenž vycházel v letech 1902–1903, a Hašek redigoval jeho druhý ročník; v roce 1902 redigoval také Letáky, což byly nepravidelně vydávané sešity obsahující především básně mladých autorů. Podílel se i na redakci ilustrovaného satirického týdeníku Svítilna (1906–1907). Kromě toho přispíval do řady novin a časopisů (Máj, Moderní revue, Národní politika, Nový kult, Právo lidu, Pražská lidová revue, Rudé květy, Srdce).
Knižně debutoval básnickou sbírkou Umírající království (1902). Viktor Dyk v recenzi napsal, že „obsahem nejsou verše p. Haškovy ani zvlášť hluboké, ani zvlášť nové. Ale forma p. Haškova dává nám vycítiti patrný talent, schopný rozvoje. Jistá elegance a lehkost výrazu karakterizuje ho.“
Následovaly sbírky Pohádka zelených očí (1904) a Nebe a dudy (1913); tuto poslední sbírku charakterizuje ironický vztah ke skutečnosti, zejména k lásce, i vtipné bonmoty.
Kromě básní publikoval Hašek také humoristické povídky. Knižně vyšly v souborech Historie „Modrého velblouda“ (1908), Potměšilé historky (1910) a Svatební píseň (1911). Někdy to jsou burleskní příběhy ze života pražské bohémy, mnohdy však jen dosti krotké historky hospodských kumpánů, kteří poznali nezbytnost podřídit se zavedenému způsobu měšťáckého života. Dobová kritika některým humoreskám vyčítala rozvláčnost a upovídanost.
Roman Hašek zemřel 13. 5. 1919 v Praze.
Zpracováno podle: https://cs.wikipedia.org