Gustav Pfleger Moravský –
moravský prozaik, básník a dramatik, se narodil 27. 7. 1833 v Karasíně u Bystřice nad Pernštejnem. Jeho otec Matyáš
Pfleger tu sloužil jako hraběcí nadlesní. V Karasíně začal malý Gustav chodit
do školy. Dětství trávil na různých místech Moravy, v Bystřici nad Perštýnem,
Kojetíně a ve dvoře „Na Skalách“ u Lhoty. Navštěvoval školu ve Vitochově,
Bystřici, Rozsochách i ve Lhotě. Otec mu však záhy zemřel (1843) a matka odešla
s celou rodinou do Prahy. V Praze Gustav chodil zprvu do německé školy u
karmelitánů na Malé Straně, pak na německé malostranské gymnázium v dnešní
Hellichově ulici, roku 1851 přešel na české Akademické gymnázium, která sídlilo
ve Štěpánské ulici. Zde působil jako profesor český vlastenec Václav Kliment Klicpera a Gustavovým
spolužákem byl Jan Neruda. Gustav Pfleger byl však slabý a často
nemocný, a tak studium nedokončil a začal pracovat roku 1854 v České spořitelně
jako úředník. Poklidný život úředníka jej však neuspokojoval, a tak v roce 1856
podnikl cestu do severního Německa, navštívil Drážďany,
Berlín a Hamburk, a roku
1858 ještě Pruské Slezsko a Sasko. Po nějakou
dobu pracoval jako dramaturg a později se stal se novinářem. Zabýval se též
překládáním poezie z francouzštiny a v roce 1853 mu v časopisu Krasořečník
vyšel překlad básně Victora Huga. V 50. letech 19. století byly potlačovány
všechny projevy české kultury i veřejného života. Pfleger v té době, roku 1857,
zveřejnil svoji sbírku prvních veršů „Dumky“ v jediném českém
beletristickém časopisu té doby, v Lumíru. Sbírka nezaznamenala žádný zvláštní úspěch
ani u čtenářů, ani u kritiky. V roce 1861 vyšla druhá sbírka jeho poezie „Cypřiše“
již pod přijatým jménem Moravský. Verše z této sbírky zhudebnil Antonín Dvořák a vytvořil tak písňový cyklus
stejného jména. Tento cyklus pak ovlivnil další Dvořákovu tvorbu. Zhudebněno
bylo celkem 18 básní. Téhož roku mu vyšel i veršovaný román „Pan Vyšinský“,
který vznikl pod vlivem ruských básníků – Puškina a Lermontova. V románu
Pfleger zobrazil stav české mladé generace, její bezradnost, a vyzval ji k
práci pro národ.
Také ho zajímalo české divadlo. Po otevření Novoměstského divadla se v roce
1861 stal na krátký čas jeho dramaturgem. Pro něj napsal i veselohry „Telegram“,
„Ona mne miluje“ a „Kapitola I., II. a III.“ Zajímal se o
francouzskou poezii a literaturu té doby, překládal a psal divadelní kritiky do
německého časopisu Politik a do českého Národního pokroku, kde se stal
redaktorem. Prozatímní divadlo uvedlo jeho truchlohru „Svatopluk,
zhoubce Vršovců“ z roku 1861, která se ale nedochovala. Ve stejném roce
napsal ještě další hry – „Boleslav Ryšavý“ a „Poslední Rožmberk“
– tato hra se zachovala přepracována jako „Della Rosa“. Podle Rukopisu
královodvorského napsal libreto ke zpěvohře „Záboj, zpěvohra o třech
jednáních“, ale nenašel se nikdo, kdo by dílo zhudebnil.
V roce 1863 vydal Pfleger významný román „Ztracený život“. Tento román
se odehrává roku 1848 a následující roky po potlačení povstání a líčí osudy
revolucionáře Josefa Václava Friče, který skončil nakonec v žaláři a později v
emigraci a jeho národ ho nakonec nepochopil. V roce 1864 vydal Pfleger román „Z
malého světa“. Tento román byl prvním románem z dělnického prostředí v
české literatuře. Děj se odehrává mezi smíchovskými textilními dělníky, ukazuje
na konflikty sociální, ale i národnostní. Ukazuje též na vztahy šlechty a nové
podnikatelské buržoazie. Líčí první dělnickou vzpouru roku 1844. Další román z
roku 1873 „Paní fabrikantová“ je zasazen do prostředí lázní Sedmihorky,
které autor dobře znal, neboť se tu léčil. Hlavní postava – manželka továrníka,
která vyšla z dělnického prostředí, se zamiluje do šlechtice a k uhájení cti
své rodiny spáchá sebevraždu utopením. Z dalších literárních děl se dochovaly
jen jejich názvy: „Před březnem“, „Starý dům“, „Švýcarský hotel“.
Poslední autorovo nedokončené dílo je alegoricko-vlastenecká báseň „Královna
noci“ z roku 1875.
Zemřel na tuberkulózu 20. září 1875 a byl pohřben na Malostranském hřbitově v Praze. Gustav Pfleger Moravský bývá uváděn obvykle společně s Májovci, ale s jejich programem se nikdy zcela neztotožnil a nebyl členem skupiny Máj. I když Pflegerovo dílo působí na dnešního čtenáře silně naivně, jeho zásluhou je poznání, že jako první autor si začal všímat nových problémů sociálních a revolučních, popsal prostředí dělníků a nově vznikající buržoasie. Román „Z malého světa“ je průkopnickým prvním románem u nás, který zobrazuje dělnické prostředí. Na jeho rodném domu v Karasíně byla k výročí jeho nedožitých padesátin 1883 odhalena pamětní deska, ta však byla poškozena požárem, který zničil i jeho rodný dům, a dnes je umístěna na staré karasínské myslivně. Jeho památku připomínají i názvy ulic v Ostravě a Brně.
Romány: Dvojí věno: obraz ze života (1857) – román, Pan Vyšínský (1859) – veršovaný román podle vzoru Puškina a Lermontova – zachycuje ironicky prostředí vyšších spol.vrstev, ovlivněn ruskou literaturou – zbytečný člověk, Dva umělci (1858) – román, Ztracený život (1862) – román – zachycuje ovzduší bachovského absolutismu a projevy revolučního vření mezi mládeží, Z malého světa (1864) – Pflegerův nejvýznamnější román – popisuje život ve 40.letech 19.stol. – obraz života pražských dělníků, sociální i národnostní konflikty – rozbíjení strojů 1844, dělnické bouře, romantické motivy, úsilí o realismus, Paní fabrikantová (1867) – Pflegerův psychologicky nejpropracovanější román vypráví o tragickém osudu ženy, která zachraňuje čest sebevraždou
Drama: Poslední Rožmberk (1861) – historická hra, Boleslav Ryšavý (1861) – historická hra o 5 jednáních, – divadelní hra, Záboj ( 1861) – zpěvohra o 3.jednáních – libreto, Telegram (1866) – veselohra, komedie, Kapitola I. II. III. (1866) – veselohra, Ona mě miluje (1869) – veselohra
Ostatní literatura: U Plzně r. 1618 – historická novela, Alex – novela, Gustav Pfléger Moravský: životopisné zápisky básníkovy – autobiografické vzpomínky, La grandmere (1853) překlad básně Victora Huga
Zpracováno podle: http://cs.wikipedia.org