Dnes uplyne 15 let od úmrtí prozaika a humoristy Miloslava Švandrlíka

Miloslav Švandrlík se narodil 10. 8. 1932 v Praze. Otec byl řidičem, oba rodiče se ochotnicky věnovali divadlu. Od roku 1947 Švandrlík dva roky navštěvoval dramatické a poté pedagogické oddělení Městské hudební školy v Praze a necelý rok pracoval jako pomocný dělník. V letech 1950-51 absolvoval Státní kurz pro přípravu pracujících na vysoké školy, od roku 1951 studoval na DAMU v Praze, nejdříve herectví, po půl roce přešel na režii. V roce 1953 musel ze školy odejít; krátce působil jako asistent režiséra A. Radoka u Vesnického divadla. Po návratu z dvouleté vojenské prezenční služby u PTP v Zelené Hoře u Nepomuku nastoupil na půl roku jako vychovatel korejských dětí v Liběšicích u Úštěka. Později se živil jako spisovatel z povolání.

Přispíval (často ve spolupráci s kreslířem J. Wintrem-Nepraktou) do časopisů: Dikobraz, Roháč, Pionýr, Ohníček, Signál, Květy, Mladá vesnice, Nová Praha, Příroda, Rodina a škola, Rozhlas, Mladý svět, Svobodné slovo, Večerní Praha aj.; po roce 1990: A-Report, Literární noviny, Ahoj na sobotu, Dikobraz, Nový Dikobraz aj. V 60. letech vystupoval s G. Laubem v estrádních pořadech, v letech 1969-71 pak s vlastní estrádní zájezdovou skupinou (např. pořad Vrabec v hrsti). V pořadech M. Šimka a J. Grossmanna pravidelně spolupracoval se Semaforem, později též v představeních Divadla Jiřího Grossmanna. Povídku Krvavý Bill a viola uvedlo STOP Divadlo v Pardubicích jako muzikál. Černí baroni získali také filmovou podobu, k níž Š. napsal scénář spolu s režisérem Z. Sirovým. Mnoho zábavných pořadů, kabaretů, textů k písním, a především scének napsal pro Čs. Rozhlas a od roku 1955 obdobně spolupracoval s Čs. Televizí; mj. je autorem televizních her a pořadů Mnoho ran pro jednu dívčí duši, Úsměvy mistrů, Případy otce Browna, Kozel v kufru a Pojďte s námi na tah. Pro televizi byla zdramatizována jeho kniha Šance jako hrom, Televize Nova uvedla seriál natočený podle próz knihy Draculův švagr. Je rovněž autorem katalogů k výstavám J. Wintra-Neprakty.

Na začátku 60. let Š. publikoval satirické povídky s typickou dobovou tematikou: sobectví, pokrytectví, „přežívající maloměšťáctví“, nedostatky ve službách, potíže při „kulturní práci“ na vesnici,americký Divoký západ apod. Psal však i tradiční humoresky o nedostatcích žurnalistiky, ženách a lásce, o charakterových vadách a lidské malosti (Z chlévů a bulvárů aneb Smrt je moje východisko, Krvavý Bill a viola). Zaměření na široký okruh čtenářů přitom Š. vždy vedlo spíše k důrazu na kurióznost postav a situací než na psychologickou a charakterovou kresbu. Situační komika určuje také mozaikovitě komponovaný román Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky, v němž autorova osobní zkušenost nabyla tradiční formy veselé historky z vojny, vysmívající se absurditě armádní mašinérie, hlouposti důstojníků i vojáků. V okamžiku publikování však tomuto románu dodalo výrazný politický ohlas téma služby u PTP.

Tvůrčí metodu Š. příliš nezměnil ani poté, co se v následujících desetiletích musel politického rozměru humoru a satiry zříci. Věnoval se především psaní rozměrnějších humoristických próz, které zpravidla rozváděly jedinou komediální situaci. Takovými situacemi mohly být lapálie vznikající z lásky starších milenců, rodičů (Mořský vlk a veselá vdova aneb Proti všem) či z manželství nešikovného lékaře s chamtivou ženou (Doktor od Jezera hrochů), ale i šéfredaktorovo vydírání jeho zachráncem (Muž, který se topil) nebo sňatek prostitutky s důchodcem (Šance jako hrom). Typickým tématem je střet úspěšného konzervativce s citem a přirozeností v lásce (Nejkrásnější dívka ve střední Evropě). Š. také paroduje žánr hororu (Draculův švagr, Rakev do domu), detektivky (Vražda mlsného humoristy), historické legendy (Pražská strašidla) či ironicky demytizuje české dějiny a jejich slavné postavy: Václava II., Vladislava II., Albrechta z Valdštejna (Dívka na vdávání, Starosti korunovaných hlav). V 90. letech se staronovým tónem ve Š. tvorbě staly satirické prózy, volně navazující na Černé barony. Prvoplánově pojaté historky rozvíjejí další osudy jednotlivých postav až do tzv. normalizace (Lásky černého barona, Říkali mu Terazky aneb Šest půllitrů u Jelínků, Pět sekyr poručíka Hamáčka), někdy s důrazem na dokumentárnost a faktografičnost s menší mírou stylizace (Ještě máme, co jsme chtěli, Poručíme větru, dešti…aneb V bouři kulturní revoluce).

Rozsáhlá je Š. tvorba pro děti, jíž dominuje seriálový typ humoristického, nedidaktického dobrodružného příběhu, zpravidla vystavěného na rozporu mezi záměrem a výsledkem (Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka a další knihy s těmito postavami).

Výraznou a organickou součástí Š. činnosti byla rovněž jeho stálá spolupráce s kreslířem J. Wintrem-Nepraktou, který mu pravidelně jeho knihy ilustroval a k jehož kresbám naopak on často psal texty.

Miloslav Švandrlík zemřel 26. 10. 2009 v Praze.

Zpracování podle: Slovník českých spisovatelů od roku 1945, Brána 1998