Adolf Branald – prozaik, ve 30. letech též dramatik; romanopisec, autor knih reportážních a vzpomínkových i několika děl pro mládež, se narodil 4. 10. 1910 v Praze v rodině divadelního režiséra a herce Richarda Branalda a herečky Marie Branaldové. O svém kočovném dětství a romantice tehdejších scén vypráví po letech ve vzpomínkové knize Skříňka s líčidly, která je vyznáním lásky všem, kdo vstupovali na pódium z touhy rozdávat lidem radost. Ráz vzpomínek soustředěných na osobní prožitky má i knížka Valčík z Lohengrina. Malý Adolf hrál drobnější role v divadle i filmu, roku 1922 hlavní roli ve filmu S. Innemanna Venoušek a Stázička.
Po ukončení měšťanky studoval na obchodní akademii. Vystřídal řadu zaměstnání (dešifrace burzovních zpráv v bance, vedení prodejního oddělení olejářské firmy Speedwell, výdělečná hra na klavír, prodej knih, obchodní řízení autodílny), ale zakotvil teprve roku 1936 v železniční službě: nastoupil do Řeporyj jako telegrafista a skončil v Praze jako tiskový referent ministerstva dopravy. V roce 1952 přešel do nakladatelství Československý spisovatel, kde působil jako redaktor do roku 1959; poté se již věnoval literární práci.
Publikoval v Novém životě, Svobodném slovu, Literárních novinách, Světu práce, Plameni, Divadle, Zlatém máji aj. Román Severní nádraží zdramatizoval pro Čs. rozhlas L. Kristen, román Chléb a písně upravil pro Čs. televizi O. Vogeltanz. Scénář k filmu Dědeček automobil napsal s režisérem A. Radokem; podle románu Vizita natočil K. Kachyňa filmy Pozor, vizita! a Sestřičky.
Po řadě předválečných divadelních her pro ochotníky zahájil Branald svou uměleckou dráhu románem Stříbrná paruka, kronikou hereckého rodu z prostředí kočovných společností. Už zde se projevily dva příznačné rysy jeho tvorby: láska hrdinů k povolání, které chápou jako životní poslání, a snaha vystihnout specifickou atmosféru konkrétního pracovního prostředí či dobové situace. Osobní zkušenost zpracoval rovněž v dvojdílném cyklu z války (Severní nádraží) a jejího konce (Lazaretní vlak). Skryté kouzlo každodenní práce železničářů a jejich čapkovsky nepatetické hrdinství je zde konfrontováno s postoji okupantů. Posun k tématům historickým znamenaly romány situované do druhé poloviny 19. století Chléb a písně a Král železnic.
Rozvíjení umělecké fikce na základě autentických dokumentů uplatnil i v knihách pro děti, nejdůsledněji v pásmu oživujícím dobu prvních motoristických nadšenců (Dědeček automobil). Také jeho prózy ze současnosti (Ztráty a nálezy, Důvod zabití) těží ze studia „terénu“ a místy přecházejí až do reportážní formy. Umělecky nejnáročněji zvládl současnou tematiku v románě Vizita, který paralelně rozvíjí osudy lékařů, ošetřovatelek a nemocničních pacientů. Posledními pracemi se Branald vrací do důvěrně mu známé minulosti. Ryze vzpomínkový charakter má Valčík z Lohengrina, v němž autor odhaluje faktické východisko řady svých starších próz; biograficky zaměřené jsou i knihy věnované divadlu (např. Zlaté stíny) a začátkům českého filmu. Ve Zrození velkoměsta si zvolil za téma Prahu, dějiště většiny svých prací; v širokém záběru se tu prolíná minulost s přítomností a spolu s tím všechny B. příznačné stylové polohy.
Adolf Branald zemřel 28. 9. 2008 v Praze.
Zpracováno podle: Slovník českých spisovatelů od roku 1945, Brána 1995
Čeští spisovatelé 20. století, Československý spisovatel 1985