Dnes uplyne 15 let od úmrtí spisovatelky Alexandry Berkové

Alexandra Berková – prozaička, scénáristka, feministická publicistka, se narodila 2. 7. 1949 v Trenčíně. Otec Bohumil Berka (1921-2004) byl dirigentem symfonického orchestru, matka novinářka. Jejím manželem byl malíř Vladimír Novák (1947), dcera Nikola Nováková (1975) je malířka. – Od devíti let žila Berková v Teplicích, od roku 1964 studovala na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově (maturita 1968), v letech 1968 až 1973 pak češtinu a výtvarnou výchovu na FF UK v Praze. Diplomovou práci o literárněkritických sporech Karla Čapka ve 30. letech rozšířila později na rigorózní (PhDr. 1980). Po absolvování fakulty pracovala jako redaktorka, v letech 1973–79 v nakladatelství Svoboda, 1979–81 v nakladatelství Čs. spisovatel, poté se věnovala tvůrčí práci. V roce 1989 se podílela na vzniku Obce spisovatelů a Hejna českých spisovatelů Mamut, dále na oživení činnosti PEN klubu (do 2006 členka výboru). – V roce 1990 byla na stipendijním pobytu ve Skotsku, v roce 2005 ve Švýcarsku. – Pedagogicky působila jako vedoucí kursů tvůrčího psaní na Soukromém gymnáziu Josefa Škvoreckého a na Vyšší odborné škole tvůrčího psaní, od roku 2001 na Literární akademii v Praze.

Zpočátku uveřejňovala drobnou publicistiku, a to od roku 1971 ve Zlatém máji, později také prózu v Mladé frontě, Kmeni, Literárním měsíčníku (debut 1976 povídkou Miniromán), v Mladém světě (1994 zde cyklus esejů s ženskou problematikou), Tvorbě, Reflexu, ROKu, Studentských listech, Tvaru a Iniciálách. Dále psala fejetony pro Salon Práva, Hospodářské noviny, Pražský deník a Divadelní noviny. – Významnou složku literární tvorby Alexandry Berkové představují scénáře realizované vesměs v Čs. televizi: Pánská jízda (1983, r. Karel Smyczek); Bumerang (1986, r. Karel Smyczek); Dva t. č. v zel. hl. dvě ves. nekuř. (1986, r. Karel Smyczek); Dámská jízda (1987, r. Vít Olmer); Co teď a co potom? (1991, r. Hynek Bočan); Zírej, holube (1991, r. Vít Olmer); Zlatá brána (2004, r. Jaroslav Brabec) a Nespavost (2010, r. Lenka Wimmerová). – Próza Magorie aneb Příběh velké lásky byla v roce 1991 odměněna Cenou Egona Hostovského.

Opožděná prvotina Alexandry Berkové Knížka s červeným obalem je volným cyklem povídek, který vykreslením „ženského osudu“ od narození přes dětství a pubertu až k dospělosti, mateřství a smrti odkazuje s lehce parodickým gestem k Andersenovi Nexö a jeho románu Dita, dcera člověka. Text charakterizuje řada dalších literárních i autobiografických reminiscencí, smysl pro paradox, prudké zvraty emocionálních a stylových poloh, prostupování reálné faktury příběhu s nadsázkou a fantasknem. Stále zřetelnější osvobozování od „diktátu příběhu“ a pojetí textu jako literárními konvencemi nespoutané řeči vyvrcholilo v próze Magorie, mnohohlasé zprávě o životě, dějinách a mravech groteskní „země pod placatým kamenem“, průhledné alegorii předlistopadového Československa. Obecnější polohy reflexe lidského osudu dosáhla Berková v próze Utrpení oddaného Všiváka, rytmizované nápadně starozákonní dikcí a blížící se četnými biblismy, nepřímými odkazy na mýty stvoření až k novodobému apokryfu. Ve feministicky laděné próze Temná láska představila autorka tíživý obraz ženského osudu. Vedle zklamání v rodinných vztazích prožívá hrdinka frustraci moderní společností a mechanismy, které ji ovládají. Vyjadřovací prostředky i kompozice textu jsou výrazně stylizované a expresivní, ladění výpovědi a její vyznění nese pečeť jednostrannosti. Od složité kompozice a literárnosti autorka upustila v další próze, nazvané Banální příběh: filmová povídka o prostém životní běhu. Bez formálních a stylistických fines zde představila rychlý rozpad manželství a následnou milostnou aféru, jíž se opuštěná žena vykupuje ze své samoty. Užitím prézentu jako vyprávěcí času a parcelací textu na krátké kapitoly navodila dojem „filmovosti“ předkládaného příběhu.

Alexandra Berková zemřela 16. 6. 2008 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře