Dnes uplyne 15 let od úmrtí výtvarníka a básníka Jiřího Koláře

Básník, malíř, grafik a autor koláží Jiří Kolář byl výraznou osobností skupiny 42. Ve shodě s její poetikou literární a výtvarnou, čerpal náměty svých básní ze života velkoměsta, zvláště pak chudých periferií.

Narodil se 24. 9. 1914 v Protivíně. Vychodil zde obecnou školu, potě měšťanskou v Kladně. Po vyučení truhlářem vystřídal řadu zaměstnání. Po válce krátce vedl organizaci Svazu české mládeže na Kladně, ale ještě roku 1945 odešel do Prahy jako nakladatelský redaktor Družstva Dílo. Od roku 1950, po propuštění ze zaměstnání, se věnoval výhradně literární a výtvarné tvorbě. Roku 1952 byl v nepřímé souvislosti s rukopisným textem Rod Genorův zatčen a po devíti měsících vazby při propuštění na stejnou dobu odsouzen. Od roku 1980 žil v Paříži.

První samostatnou výstavu svých koláží měl v roce 1937 v divadle E. F. Buriana, poté až v roce 1962, kdy začal vystavovat pravidelně, od roku 1963 též v západní Evropě a v USA; v Praze opět v roce 1994 v Domě U Černé Matky Boží.

Především poezii, avšak i překlady a drobné reflexivní prózy a výtvarné práce publikoval v periodikách: U, Život, Lidové noviny, Host do domu, Světová literatura, Kultura, Divadelní noviny, Výtvarná práce, Tvář, Literární noviny, Ohníček, Květy, Dialog, Obrys, Proměny aj.

V prvních sbírkách navázal na různé podoby avantgardní poezie (od futurismu po surrealismus). Scény místy až snově neskutečné vytvářel z reálních detailů. Ve sbírce Limb a jiné básně se navzájem kříží torza několika výpovědí pocházejících z různých významových a stylistických rovin; volný verš, nesený mluveným jazykem, se rozvíjí v hromadění výzev, otázek, proseb, výhrůžek aj. Výrazem významové proměnlivosti a neuchopitelnosti látky se básníkovi stala metoda variací, zpracovávající totéž téma různým způsobem (Ódy a variace). V básních sbírky Dny v roce zpřítomňují monology postav či věcně konstatující výpovědi autora bezútěšnou šeď životních vztahů. Obdobný deníkový ráz mají i krátké prózy knihy Roky v dnech, představující vždy jediné zamyšlení, kuse zachycený zážitek, faktografický záznam, charakteristiku přítele apod. V knihách Očitý svědek (Deník z roku 1949) a Prometheova játra (psáno 1950) se výrazněji uplatnil autorský subjekt: nejen jako „očitý svědek“ hrůzné doby, ale především jako soudce podlosti mocných a jejich přisluhovačů a ubohosti ostatních. Z této ubohosti, banality a utrpení však opět vyvěrá poezie, která není založena na kráse, ale na odhalení podstatného lidského údělu.

V knize Návod k upotřebení dospěl k hravému odstupu: z každodenní reality vybíral jednotlivé různorodé předměty i útržky lidských gest a v imaginárních výzvách z nich sestavoval „nesmyslné“ akce. Hravost uplatnil také jako výtvarník v osobitých variacích koláží a dalších novátorských výtvarných objektech, jimž se soustavně věnoval od přelomu 50. a 60. let: z přejatého funkčního materiálu a reprodukcí cizích obrazů vytvářel uměle konstruované výtvory. Přechodem k těmto výtvarným pracím, jimiž se od poloviny 60. let zabýval téměř výhradně, byla tzv. evidentní poezie, útržkovité texty, jednotlivá slova či písmena, tvořící vizuální, nikoliv jazykově významovou kompozici (Gersaintův vývěsní štít, Básně ticha). Jeho tzv. hloubkové básně (Nahoru a dolů, Poem R) jsou již ryze výtvarným, vícestránkovým dílem vnímaným v časové posloupnosti.

Věnoval se i tvorbě pro děti (Jeden den prázdnin, Nápady pana Apríla) a překladatelské činnosti. Především z angloamerické oblasti si vybíral autory, kteří byli blízcí Skupině 42 (C. Sandburg, W. Whitman, E. L. Masters, T. S. Eliot); překládal však i z francouzštiny (S. Beckett, Saint-John Perse) a z němčiny.

Jiří Kolář zemřel 11. 8. 2002.

Zpracováno podle: Slovník českých spisovatelů od roku 1945, Brána 1995