Dnes uplyne 155 let od narození básníka a dramatika Jaroslava Kvapila

Jaroslav Kvapil – básník, dramatik a režisér, se narodil 25. 9. 1868 v Chudenicích u Klatov. Studoval gymnázium v Klatovech a v Plzni, na pražské univerzitě zprvu medicínu, pak filologii, po studiích se věnoval žurnalistice, literatuře a divadlu. Od roku 1900 působil jako režisér, dramaturg, později jako šéf činohry Národního divadla v Praze. Roku 1909 mu bylo nabídnuto místo prvního režiséra v Metropolitní opeře v New Yorku, které však odmítl. Za první světové války byl členem Mafie, v jejímž poslání podnikl několik cest po Evropě. V letech 1918-21 pracoval jako úředník ministerstva národní osvěty, potom jako režisér ve Vinohradském divadle. Za okupace působil v odboji a byl vězněn.

Přispíval do Zlaté Prahy, Zvonu, Lumíru. Světozoru, Národních listů aj. Byl v redakci Hlasu národa, Národních listů, České stráže, redigoval Zlatou Prahu a Ottovu Světovou knihovnu. Napsal libreta k Nešverově Perditě, Foersterově Deboře, Dvořákově Rusalce.

Význam Jaroslava Kvapila je především v jeho činnosti dramaturgické a režisérské. Prostřednictvím divadla, v němž vytvořil osobitý režijní sloh, se také podílel nejvýrazněji na vytváření charakteru české kultury v dlouhém období 1900-39. V jeho inscenacích her Shakespearových, Ibsenových, Čechovových a Gorkého se vyrovnávalo české divadelnictví s odkazem světové klasiky a stávalo se součástí soudobého vývoje evropského. K vývoji realismu na českém jevišti přispěl zejména uváděním her Jiráskových.

Jako básník vyšel ze skupiny autorů, kteří svou lyrikou navázali v devadesátých letech na tvorbu J. Vrchlického a na francouzské tzv. prokleté básníky.

Dekadentně symbolický tvar prvních sbírek (Padající hvězdy, Růžový keř), vycházejících ještě před knihami hlavních představitelů českého symbolismu, opouští Kvapil až ve sbírkách inspirovaných láskou k velké herečce Haně Kubešové, své pozdější manželce, která silně působila na růst jeho osobnosti, na jeho vztah k divadlu i na jeho původní tvorbu. Prostotu, zpěvnost i citový prožitek těchto veršů (Liber aureus) zachovala si i Kvapilova pozdní lyrika, převážně intimní a národní, prohloubená reflexí a životní moudrostí (Na sklonku října).

Jako dramatik nebyl zvlášť úspěšný. Z jeho her získaly širší ohlas H. Sudermannem ovlivněná Bludička a impresionistická Oblaka. Nejznámější a nejoblíbenější se však stala jeho symbolistní veršovaná pohádka Princezna Pampeliška.

Překládal z H. Ibsena, B. Björnsona, L. Fuldy aj.

Jaroslav Kvapil zemřel 10. 1. 1950 v Praze.