Dnes uplyne 165 let od narození spisovatele Karla Václava Raise

Karel Václav Rais, rodák z Lázní Bělohradu u Nové Paky (4. 1. 1859), povídkář, romanopisec, básník a autor knih pro mládež, působil jako učitel na Hlinecku, později jako ředitel škol na pražských Vinohradech.

Po řadě vlastenecky laděných skladeb pro děti, se začátkem devadesátých let přiklonil k próze s tematikou venkovského lidového života jednak v Podkrkonoší, jednak na Českomoravské vysočině. V povídkách zobrazoval nejčastěji vztahy lidí, do nichž zasáhla moc peněz a touha po „panském“ životě. Vyzrálým dílem Raisových prozaických začátků je povídková kniha Výminkáři (1891). Vztahem starých a mladých lidí na vesnici se zabývají i další povídkové knihy, Horské kořeny (1892), Potměchuť (1892) a Rodiče a děti (1893), vesměs obrazy tvrdosti, lakoty a bezcitnosti mezi venkovskými lidmi.

Rais zobrazil i egoismus vyplývající z různých lidských slabostí, vášní a milostného poblouznění. Sem patří román Kalibův zločin (1895)

V polovině devadesátých let vznikají dva Raisovy romány, oba z prostředí venkovské inteligence: Zapadlí vlastenci a Západ.

Během války napsal román O ztraceném ševci, v němž vylíčil národnostní a sociální zápas v národnostně smíšeném městečku v Podkrkonoší.

Výpravné verše, které vycházely nejprve v časopisech, vybral později do jednoho svazku Z domova.

V próze pro mládež volil náměty z ovzduší kronik a historie: Povídky ze starých hradů, Listy z české kroniky, Jak hráli králi Václavu a další.

Karel Václav Rais zemřel 8. 7. 1926 v Praze.

Komentáře