Josef Jaroslav Langer – český novinář a básník, se narodil 12. 11. 1806 v Lázních Bohdaneč. Vystudoval gymnázium v Hradci Králové, poté (1826) studoval filosofii v Praze, ale studia nedokončil. Roku 1830 mu bylo policejně nařízeno, aby opustil Prahu. Tím skončila i jeho nadějná novinářská kariéra – časopis Čechoslav, jehož byl duší, je v dějinách české žurnalistiky označován za první český pokus o moderní časopis s politickou tendencí.
Byl několikrát nešťastně zamilován, naposledy asi do své sestřenice Eleonory Pábíčkové, která dělala hospodyni svému bratru, chotěbořskému faráři. Langer za ní do Chotěboře jezdil. Její předčasnou smrt (měla tuberkulózu) Langer velmi těžce nesl. To spolu s odtržením od centra dění v Praze (byl důchodním na bohdanečském magistrátu) způsobilo ztrátu jeho tvořivé a i životní energie a jeho postupné fyzické i duševní chátrání. Je Langrovou zásluhou, že jeho mladší druh Josef Kajetán Tyl na základě Langrova vyprávění odešel kvůli profesoru Klicperovi studovat na gymnázium do Hradce Králové.
Psal články a básně do novin (Čechoslav, Květy, Musejní časopis). V básni České lesy jinotajně kritizoval útlak českého národa. V ovzduší nesvobody vytvořil jinotajnou poetiku, v níž bylo estetickou hodnotou čtenářovo odhalování zakuklené pravdy. V pamfletické skladbě Bohdenecký rukopis satiricky napadl Rukopis královédvorský a zelenohorský a spory ypsilonistů a iotistů o český pravopis, za což si vysloužil odsudek obrozeneckých špiček (Palacký, Čelakovský). Studoval lidovou slovesnost a dospěl k názoru, že Rukopisy neodpovídají duchu lidové slovesnosti.
Jeho článek v Čechoslavu, který redigoval, je hlavním důkazem o tom, že vynálezci ruchadla jsou bratranci Veverkové.
Dílo: Selanky, Bohdanecký rukopis, Den v Kocourkově, České krakováčky, České prostonárodní obyčeje a písně, Svatební obyčeje a písně, Márinka Záleská (nedokončený pokus o velké drama)
Josef Jaroslav Langer zemřel 28. 4. 1846 v Lázních Bohdaneč.
Zpracováno podle: https://cs.wikipedia.org/wiki