Dnes uplyne 185 let od narození spisovatele a novináře Jana Nerudy

Jan Neruda se narodil 9. 7. 1834 v Praze v rodině vojenského vysloužilce a kantýnského, později hokynáře. O literaturu se začal zajímat již na gymnáziu, kde se seznámil s Hálkem, F. V. Jeřábkem, F. Schulzem. V rodině Holinů, jejichž dcera Anna se stala první Nerudovou láskou, se seznámil s Erbenem a Němcovou. Tíživé hmotné poměry zabránily Nerudovi ukončit universitní studia. Po krátké úřednické epizodě nastoupil do redakce něm. liberálního deníku Tagesbote aus Böhmen jako lokálkář. Pokoušel se uchytit jako učitel (mj. 1858 na reálce v Mikulandské ulici), nakonec se však zcela věnoval žurnalistice. Stal se redaktorem beletristického časopisu Obrazy života. Na podzim roku 1860 vstoupil do redakce nově založeného politického deníku Čas jako fejetonista. Roku 1862 prožil citový vztah ke spisovatelce Karolíně Světlé, který však skončil krizí a zklamáním. Téhož roku přešel spolu s Karlem Sladkovským a skupinou demokratických žurnalistů do redakce opozičního demokratického deníku Hlas, kde působil jako fejetonista a kritik (literární, divadelní i výtvarný) do roku 1865, kdy tento list splynul s Národními listy. V jejich redakci setrval až do smrti. Roku 1865 založil s V. Hálkem beletristický časopis Květy, ale po roce z redakce odešel, roku 1873 časopis Lumír. Publicisticky a redakčně činný zůstal až do posledních chvil, roku 1883 založil a až do smrti redigoval edici Poetické besedy, v níž měly vycházet básnické práce všech tří literárních skupin: májovců, ruchovců i lumírovců. Hlavní důraz kladl Neruda na epický ráz sbírek. Sám zahájil tuto edici Baladami a romancemi. Ve stejném roce vyšla i poslední citová zpověď básníkova – Prosté motivy.

Celá Nerudova tvorba byla nesena od počátku úsilím aktivně působit na společnost poznáním sociální skutečnosti. V počátečních dílech básnických (Hřbitovní kvítí), prozaických (Arabesky) i dramatických se tento postoj projevoval vypjatým ironickým gestem. Sbírka Knihy veršů zachycuje v jednotlivých oddílech různé stránky lidského vztahu ke skutečnosti, od intimních citů rodinných a milostných až k stanovisku společenskému a národnímu. Už samo dělení sbírky do tří oddílů s názvy Kniha veršů výpravných, Kniha veršů lyrických a smíšených, Kniha veršů časových a příležitých, jež se stalo příkladem pro četné následovníky, ukazuje, jak obtížný umělecký cíl si N. kladl: spojit intimní a společenskou složku lidské osobnosti v jediný harmonický celek. Až po jedenácti letech vydává Neruda další svou básnickou knihu, Písně kosmické.

Prózu z konce padesátých a začátku šedesátých let shrnul Neruda do knihy Arabesky, jejíž druhé vydání obsáhlo i původně samostatně vydané drobné fejetony Různí lidé, převážně z Nerudových cestovních dojmů. Podobnou kompozici, ale s ústřední dějovou linií, mají Trhani, obrazy ze života dělníků na stavbě železnice.

V básníkově pozůstalosti byly objeveny závažné časové básně, v nichž byl patetickým způsobem pojat obraz národního utrpení a nadějí. Jaroslav Vrchlický je utřídil a vydal pod názvem Zpěvy páteční.

Jan Neruda zemřel 22. 8. 1891 v Praze.