Karel Hynek Mácha se narodil 16. 11. 1810 v Praze. Otec byl v době Máchova narození stárkem a bydlel na malostranském Újezdě. Studoval nejprve na novoměstském gymnáziu, poté na filosofii a na právnické fakultě.
K. H. Mácha velice rád cestoval. V roce 1834 podnikl cestu přes rakouská města a Alpy do severní Itálie, Benátek a Terstu. Jeho cestovní záznamy, z nichž jedině „Deník na cestě do Itálie“ tvoří celek, ukazují na intenzitu jeho zájmů, na citlivost jeho zrakových a sluchových vjemů a na to, jak jej vábila příroda a kontrastní scenérie. Tomu odpovídaly i jeho literární zájmy (z cizích literatur především básníci polského, německého a anglického romantismu, dobrodružné a hrůzné romány, anglický a německý sentimentalismus). Pro básnický typ M. je příznačné, že často víc než celek uměleckého díla zapůsobily na něho jednotlivosti, schopné vyvolat náhlou citovou reakci nebo nutící k domýšlení či k spoluprožívání.
Klade si otázky po smyslu lidské života i existence vesmíru, po vztahu mezi člověkem a přírodou i mezi lidmi navzájem, po determinovanosti lidského údělu. Umělecké postupy, které jedinečným způsobem využívají specifických významových a zvukových kvalit českého jazyka, zvýrazňují obecně lidskou, relativně nadčasovou platnost jeho otázek, které se zrodily z tísně jeho doby a jako výraz jeho subjektivního stavu.
V počátcích své tvorby navázal na domácí tradice jednak lyrickými skladbami ohlasovými, jež se však postupně vzdalují tomu typu ohlasů, který v české poezii ustálil Čelakovský, jednak skladbami historickými s obvyklými látkami z lidové slovanské epiky. Netradiční je pak využití látek z českých dějin; nejčastějším námětem je tu tragický moment lidského údělu, smrt, zánik, zmar, ztráta svobody. V podstatě totéž platí o M. historické povídce. V Křivokladu, jediné dokončené povídce zamýšleného románového cyklu Kat, zůstala ze vzrušeného předhusitského údobí českých dějin jen obecná podoba napjaté životní atmosféry s nápověďmi budoucích osudových zvratů. S výjimkou pokusu o veselohru čerpají látkově také všechny dramatické fragmenty z české historie.
Počtem poměrně malou část M. díla tvoří vlastní poezie lyrická. Jejím ústředním a vlastně jediným tématem je protiklad snu a skutečnosti, vyjadřovaný s proměnlivostí námětovou, motivickou i obrazovou a postihovaný ve vlastním životě, v životě národa i lidstva, v přírodě. Vedle této subjektivní lyriky, která i při své převažující reflexívní notě zdůrazňuje moment konkrétní a reálné prožitosti, stojí několik prací prozaických i veršovaných, vyjadřujících básníkovu meditaci formou snu a extatické vidiny (prózy Pouť krkonošská a Návrat, báseň Duše nesmrtelná). Svou skutečnou a hlavně umělecky fingovanou autobiografičností patří do blízkosti M. lyriky i dva jeho prozaické Obrazy ze života mého. Prvý z nich, Večer na Bezdězu, zůstává převážně v poloze lyrické. V druhém „obrazu“, Marince – v příběhu spisovatelova seznámení a citového sblížení s nevšedně krásnou Marinkou v okamžiku, kdy je tato dívka již zasvěcena smrti -, střídají se prozaické pasáže s básněmi, mísí se tu živel náladově lyrický s groteskním i tragično se všedností.
Lyrickoepická povídka, příznačný žánr evropského romantismu, ukázala se jako forma nejlépe odpovídající dialektice M. umělecké metody. V tomto žánru jsou také napsána vrcholná díla jeho poezie a prózy. Rozsáhlá povídka Cikáni má ve svém epickém jádru závěrečný akt složité rodinné tragédie. V době dokončování Cikánů začal pracovat na konečné podobě básně Máj.
Karel Hynek Mácha zemřel 6. 11. 1836 v Litoměřicích.