Dnes uplyne 20 let od úmrtí spisovatele Ivana Kubíčka

Ivan Kubíček – novinář a prozaik, se narodil 25. 5. 1933 v Praze.  Otec byl poštovní úředník, matka učitelka. Po válce studoval do kvinty gymnázium, v letech 1955–56 dálkově Vysokou školu ruského jazyka a literatury (čtyři semestry). V letech 1948–50 pracoval v kulturním odboru ÚV SČM, pořádal Edici kulturního materiálu SČM (1949). Zahraniční cesty do Anglie a Holandska (1946–47), Bulharska 1948 a na Kubu 1962 mu poskytly náměty k reportážím. V letech 1950–52 byl redaktorem čtrnáctideníku Směna. Roku 1952 se z podnětu Jana Drdy přestěhoval za náměty a poznáním dělnického prostředí do Ostravy. V letech 1953–63 a 1966–69 zde byl redaktorem Nové svobody, v mezidobí spisovatel z povolání. Po roce 1969 nesměl publikovat a pracoval jako taxikář, závozník, řidič, strojník zemních strojů v Ostravě a od roku 1974 bagrista Vodních staveb Praha. V roce 1975 se vrátil do Prahy natrvalo. Po roce 1990 spisovatel z povolání, od června 1991 byl v předčasném důchodu.

Na jeho umělecké začátky měla vliv skupina Prolit Dismanova rozhlasového souboru (Pavel Kohout, Karel Kyncl aj.). Debutoval v roce 1948 verši v Mladém hlasu. Kromě periodik, v nichž pracoval, publikoval v My 49–50, Čs. rozhlase, Květech, Kulturní politice, Lidových novinách, Tvorbě, Kultuře, Kulturní tvorbě, Rudém právu, Červeném květu, Čs. vojákovi, Mladé tvorbě, Tváři, Čs. televizi, Listech, Světu práce, Dialogu (Ostrava), Reportéru (Curych) a Svědectví (Paříž). Podle románu Lucinka byl natočen film Lucie (1963, r. Karel Steklý, sc. + Karel Steklý). Po roce 1969 se Kubíček začal systematicky věnovat sběru českých hovorových výrazů a rčení hlavně z dělnického prostředí (Jak mluví stavební dělníci, in Svědectví, Paříž, č. 74/1985); v devadesátých letech připravoval k vydání slovník Nové šplechtosloví české (Proverbia bohemica nova); k realizaci tohoto plánu však nedošlo. – Užíval pseudonymů Stanislav Bič, Vít Stanislav, SERVUS a šifry (ink).

Kubíčkovo novinářské povolání dalo vzniknout knihám reportáží Fronta, na které se neumírá (s tematikou budování socialismu) a Loviti žraloky dovoleno (z cesty na Kubu). Značný ohlas měl na počátku 60. let román Lucinka, těžící z atmosféry první pětiletky a zpracovávající téma havíře, kterého komunistická strana dosadila na počátku 50. let na post podnikového ředitele ostravského černouhelného dolu Lucie a který v této funkci „obstál jen za cenu velkých chyb a ztrát“. Próza Zakázané pásmo zachycovala aktuální téma přátelství a důvěry v dobově exponovaném prostředí strážní jednotky na moravsko-rakouské hranici.

Ivan Kubíček zemřel 31. 12. 2003 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře