Dnes uplyne 20 let od úmrtí spisovatele Jana Šmída

Jan Šmíd – prozaik, autor historických románů, humoristických a detektivních próz, se narodil 4. 3. 1921 v Praze. Vystudoval obchodní akademii (mat. 1939) a stal se účetním ve Velkokupeckém podniku bratří Vodičkových. V roce 1942 byl totálně nasazen v továrně Eta Praha, v letech 1945–46 absolvoval vojenskou službu. V letech 1946–49 pracoval jako grafik u architekta Bohumila Kuthana v paláci Lucerna v Praze, od roku 1949 byl účetním ve Sběrných surovinách, v letech 1957–59 grafikem v časopise Střelecký sport, poté až po odchod do důchodu (1981) redaktorem týdeníku Svět motorů (nakl. Naše vojsko). Od roku 1965 při zaměstnání studoval Fakultu sociálních věd a publicistiky UK. V roce 1970, po obhájení diplomové práce Naše avantgarda 20. let, nebyl připuštěn ke státním závěrečným zkouškám (za články kritizující okupaci Československa) a mohl je vykonat až v roce 1971 (PhDr. 1973 rozšířenou verzí téže práce).

Přispíval do časopisů: Lidová demokracie, Rozhlas, Věda a život, Květy, Ahoj aj., dále do periodik Svazarmu (Svazarmovec, Kynologie, Poštovní holubářství, Střelecká revue), po roce 1990 do Svobodného slova. Spolupracoval s Čs. rozhlasem – mj. pravidelný pořad Tip pro dva, dramatizace novely Deštivá noc (1984, r. Maria Křepelková) a dramatizace pohádky H. Ch. Andersena Pastýřka a kominíček (1957). Po roce 1990 se stal předsedou české sekce AIEP (mezinárodní asociace autorů detektivních románů). – Užíval pseudonymu Jaime Pessoa a šifer -jš-, -šm-.

Jan Šmíd je autorem cestopisných črt, humoristických a detektivních próz a historických románů. Do Spojených států, chápaných jako literární prostor pro volnou fabulaci, situoval trojici humoristických novel, vyprávějících úsměvné a dramatické příhody ze života obchodního cestujícího Nata a jeho putování s ochočenou lvicí (Čisté radosti mého života, Návrat čistých radostí, Údolí nejčistších radostí), dále bláznivou satirickou komedii z prostředí současného amerického byznysu (Upíři) i některé z detektivních próz (Šestý výstřel pro Mabel Lowellovou). Šmíd se v nich zaměřuje na sociální podmínky vzniku kriminality a také na polemiku se současným pojetím práva a soudnictví; jeho zájem o psychologickou kresbu postav míří k reflexi situace a podmínek, kdy se z člověka stává zločinec (Deštivá noc, Na rohu Dvaadevadesáté, Kolotoč). Trojice historických románů o Lucemburcích chce být oslavou plného a aktivního života (Ve znamení lva o Janu Lucemburském, Ve znamení Erató o mladším bratru Karla IV. Václavu Lucemburském a Čtyři labutí pera o převorce marienthalerského kláštera Margaretě Lucemburské).

Jan Šmíd zemřel 13. 12. 2002 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře