Dnes uplyne 20 let od úmrtí spisovatele Josefa Galíka

Josef Galík – prozaik, literární historik a kritik, se narodil 21. 10. 1932 v Rackové (u Zlína).

Vyučil se pletařem na pletařské škole n. p. Svit Zlín (1949–51). Maturita získaná v roce 1952 ve Státním kurzu pro přípravu pracujících na vysoké školy v Mariánských Lázních mu umožnila studovat češtinu a ruštinu na FF UP v Olomouci (diplomová práce Josef Hora, 1957), kde byl žákem Oldřicha Králíka. PhDr. získal v roce 1969 doplněnou prací diplomovou s titulem Básnický vývoj Josefa Hory, CSc. prací Vladislav Vančura (též v roce 1969). V letech 1957–63 učil na středních školách v Hradci Králové, v Rychnově nad Kněžnou a ve Zlíně. Od roku 1963 působil jako odborný asistent a od roku 1991 jako docent na katedře bohemistiky a slavistiky FF UP v Olomouci (habilitační práce Studie o české próze dvacátého století).

Debutoval v roce 1956 verši ve sborníku Poezie mladé Hané. V 70. a 80. letech tiskl recenze a odborné studie v ostravském Kulturním měsíčníku a v šumperském sborníku Severní Morava. Dále publikoval v časopisech a novinách: Kulturní tvorba, Štafeta, Literární měsíčník, Česká literatura, Nová svoboda (Ostrava), Naše pravda (Ostrava), Stráž lidu (Olomouc), Acta Universitatis Palackianae Olomucensis aj. Ukázky z týmového Panoramatu české literatury, na kterém se autorsky podílel, vyšly v roce 1994 v Mladém světě a Tvaru.

Jako literární historik a kritik se Galík monograficky zabýval zejména prózou historickou (studie o Vladislavu Vančurovi): sledoval metaforizaci a symbolizaci historické beletrie jakožto výrazy jinotajnosti. Soustavně se však věnoval především novější české literatuře. Tvorbu Neffovu, Weilovu, Körnerovu aj. interpretoval v časopisecky otištěných studiích z hlediska komunikace mezi autorem a čtenářem, chápaje přitom dílo jako výraz umělcova pojetí světa. Dějiny české literatury po roce 1945, v nichž akcentoval nikoliv interpretaci díla, nýbrž úplnost faktografickou a biografickou, zpracoval rovněž ve vysokoškolských skriptech. Sepětí estetického a etického aspektu literatury se projevoval i v Galíkově recenzní činnosti. –Galíkovy vydané prózy se zabývají vnitřním světem lidí, kteří jsou konfrontováni se složitou společenskou a politickou situací. Obě zobrazují střet názorové rozhodnosti, přímočarosti a také neohroženosti s pohodlným kompromisnictvím a ústupností, zásadní konflikt člověka volícího mezi pravdou a vnější úspěšností. V próze Zkouška před termínem má tento konflikt povahu generačního sporu inspirovaného vysokoškolským prostředím a časově je situován do období krátce po roce 1968. Hrdina historické prózy Soud i odpuštění, potýkající se s nadčasovým problémem sebeidentifikace, žije naopak v době ostrého zápasu reformace a protireformace. V touze po bezstarostném životě se i za cenu morální prohry a lidského ponížení přimkne k vítězné protireformační straně.

Josef Galík zemřel 3. 11. 1999 ve Zlíně.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz