Dnes uplyne 20 let od úmrtí spisovatele Mirko Paška

Mirko Pašek – prozaik, autor dobrodružných próz pro mládež i dospělé, cestovatel, reportér, dokumentarista, se narodil 21. 6. 1910 v Praze.  Vlastním jménem Vladimír Pašek. Jeho otec byl krejčím, v letech 1918–35 členem Městské rady hl. m. Prahy a 1936–38 náměstkem pražského primátora. – Obecnou školu a Čs. obchodní akademii (mat. 1929) Pašek vychodil v Praze, poté byl úředníkem Městské spořitelny pražské až do roku 1945, kdy se stal dramaturgem ve filmovém odboru ministerstva informací. V letech 1949–50 byl zaměstnán v Čs. státním filmu jako tvůrčí pracovník, do roku 1955 jako dokumentarista, poté se stal spisovatelem z povolání. Od 30. let cestoval po zemích severní Afriky, Blízkého a Středního východu (Alžír, Tunis, Maroko, Libye, Egypt, Palestina, Sýrie, Libanon, Irák, Súdán, Jemen, Cejlon), procestoval také většinu zemí jižní Evropy a navštívil USA.

Od roku 1931 přispíval reportážemi, později i povídkami do periodik: Pestrý týden, Právo lidu, Salon, Národní politika, Ozvěny, Širým světem, Panoráma, České slovo aj. Redigoval časopis Panoráma (1947). Napsal scénář k filmu Parohy (1947, r. František Sádek) a pro Československý rozhlas zdramatizoval vlastní román Nesmrtelný kovboj (1973). Román Stoprocentní záhada byl zdramatizován a uveden v NDR s titulem Alarm im Rosenhaus (Kreistheater Annaberg). – V roce 1980 byl Paškovi udělen titul zasloužilý umělec. – Užil pseudonymů Martin Los (román Stoprocentní záhada) a Vladimír Bezchleba (román Chata Vranka).

Výchozím podnětem Paškovy literární tvorby se staly jeho cestovní zážitky z ciziny: v 30. letech uveřejňoval časopisecky reportáže, provázené vlastními fotografiemi. Dějové zápletky jeho románů z první poloviny 40. let, založené většinou na milostných motivech, bývají pojaty tak, aby se čtenář seznámil s řadou exotických míst, zvláště ze severní Afriky (např. v nejosobitějším románu tohoto údobí Jezero plameňáků). Pozornost je tu soustředěna na pocity a zážitky postav a děj je přehlušován lyrizujícími a rozjímavými pasážemi. V pozdějších dějově poutavějších románech tento reflexivní lyrismus mizí, ale přetrvává snaha o zachycení psychiky postav, i když většinou v jediném určujícím rysu. Čtenářsky úspěšným se stal hned první román tohoto typu, Lovci perel, konfrontující prostředí vlastníků a překupníků perel s nebezpečným povoláním domorodých „lovců“. Toto sociální pojetí charakterizuje také Paškovy další prózy, jmenovitě romány samostatně rozvíjející další osud sbírky vzácných perel (Sto dvacet krásek a Ostrov krásy). Hrdinou Paškových děl často bývá Čech, který se svízelně vyrovnává s nezvyklým prostředím (Karneval v Maroku). Z domácího prostředí těží prózy se sportovní tematikou, z nichž povídky Veselé příběhy vojína Kulihrácha jsou zároveň příkladem jeho knih humoristických. V nich autor dospěl od satiry na maloměstské klepařství (Poprask) až k jemné komice ve zčásti autobiografické próze Stoprocentní kluk aneb Kůň za zdí. I když je Mirko Pašek znám především jako prozaik pro mládež, výhradně mládeži je určeno jenom několik dobrodružných románů s chlapeckým hrdinou, např. Ebenová karavana o vzpouře egyptských otroků či Modrý leopard o odhalení podvodu při motocyklových závodech. Některé romány vycházely teprve v dalším vydání s označením „román pro mládež“ a od prací pro dospělé se v podstatě neliší ani řada dalších takto označených románů. To platí především o pozdním volném cyklu situovaném na jihozápad USA koncem 19. století (Muž pro Oklahomu, Ztracená prérie a Děvče pro Oklahomu), ve kterém Pašek při líčení dramatického sledu událostí od vytlačování Indiánů po zabydlování se nových osídlenců zbavuje tradiční námět dobrodružných románů obvykle příznačné romantiky.

Mirko Pašek zemřel 6. 2. 2002 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře