Dnes uplyne 20 let od úmrtí spisovatele Oldřicha Daňka

Oldřich Daněk byl dramatik, autor divadelních, rozhlasových a televizních her, filmový a televizní scenárista, prozaik. Narodil se 16. 1. 1927 v Ostravě, kde roku 1945 maturoval na reálném gymnáziu. Poté studoval herectví a režii na pražské DAMU. Od roku 1950 působil jako režisér divadla v Hradci Králové a později jako režisér a šéf činohry v libereckém Divadle F. X. Šaldy. Od roku 1956 pracoval Oldřich Daněk ve Filmovém studiu Barrandov. V roce 1973 zvolil svobodné povolání. Zemřel 3. 9. 2000 v Praze.

Debutoval roku 1945 články v Nástupu (Ostrava). Publikoval v časopisech Divadlo, Host do domu, Literární listy aj.
Podle svých scénářů natočil filmy Tři tuny prachu (1960), Pohled do očí (1961), Spanilá jízda (1963), Lov na mamuta (1964, podle stejnojmenného dramatu), Královský omyl (1968, na motivy svého románu Král utíká z boje). Dále napsal scénáře k filmům Zde jsou lvi (1958, r. Václav Krška), Ošklivá slečna (1959, r. Miroslav Hubáček), Prosím nebudit (1962, sc. + František Daniel, r. Josef Mach, který též spolupracoval na scénáři), Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky (1967, r. + spoluúčast na scénáři Václav Vorlíček).
V Čs. televizi režíroval své hry Muž v pralese (1971), Raněný lučištník (1974), Dva útržky ze života muže (1976), Druhá první dáma (1980), Žena z Korinta (1986), Španělé v Praze (1988), Opouštět Petrohrad (1991) a Kadeř královny Bereniké (1993); dále dramatizaci Bulgakovovy povídky Pilát Pontský, onoho dne (1991, sc. Zdeněk Bláha). Podle jeho hry Dva na koni, jeden na oslu vznikl stejnojmenný film (1987, sc. + r. Jiří Sequens).
Jeho scénáře se staly předlohou televizních inscenací Prometheus (1958, r. Jan Matějovský), Pařížský kat (1968), Kardinál Zabarella (1968, r. všechny Jan Matějovský), Břetislav a Jitka (1974, r.Jiří Bělka), Cesta na Borneo (1983, r. Pavel Háša), Záviš a Kunhuta (1985, r. Otakar Kosek), Bankovní dům Daubner (1989, r. Pavel Háša) a Dvě washingtonská ohlédnutí (1998, r. Pavel Háša). Spolu s Janem Otčenáškem napsal televizní seriály Byl jednou jeden dům (1976) a Dnes v jednom domě (1979, oba r. František Filip). Podle Daňkovy rozhlasové hry Dialog s doprovodem děl natočil podle svého scénáře stejnojmennou televizní inscenaci Pavel Háša (1983).
Už za gymnazijních studií spolupracoval jako herec s ostravskou pobočkou Čs. rozhlasu. Je autorem rozhlasových her Steelfordův objev (1954), Dialog v předvečer soudu (1967, znovu natočeno 1989), Dialog s doprovodem děl (1967), Dialog ve spirále (1968); Přepadení Národní banky (1969), Bitva na Moravském poli (1988, úprava Svatava Růžičková), Diplom (1988, s Janem Kolářem), Můžou za to Japonci (1993), Výchova dcery testem (1993), Vzpomínka na Hamleta (1994), Rozhovor v Delfách (1997), Blbý had (2000), Rudolfínská noc (2003) a několika scénářů pro rozhlasový seriál Jak se máte Vondrovi? Román Vražda v Olomouci zdramatizoval Karel Svoboda (prem. 1973, vydáno též na 5 zvukových kazetách), pro rozhlas natočen též jako desetidílný dramatický seriál (1996).
Televizní dokument o Oldřichu Daňkovi v cyklu Zblízka natočil Ladislav Daněk (2000).

Daňkovou nejvlastnější tvůrčí doménou je drama. Společným jmenovatelem jeho rozsáhlé, žánrově i syžetově značně rozmanité tvorby je jemně vyvinutý smysl pro etické otázky přítomnosti i jejich adekvátní vyjádření. Daňkovy racionálně budované hry prokazují autorovu schopnost individuální charakteristiky postav, jsou vedeny živým, věcným dialogem a prostoupené bystrými postřehy. Vznikají zpravidla na základě precizně domyšlené výchozí dramatické situace. Často mají povahu scénické morality – jejich hlavním, stále obměňovaným tématem je mravní odpovědnost člověka. Autor v nich odkrývá prostřednictvím konfrontace postojů jednotlivých postav otevřeně, mnohdy až s neúprosnou argumentací disharmonie mezi soukromým a společenským pojetím morálky a vždy znovu zdůrazňuje odpovědnost jedince vůči společnosti. Od schematizující popisnosti a tezovitosti prvních her se přitom Daňkova dramatická tvorba postupně vyvíjela k hlubšímu a komplexnějšímu pojetí skutečnosti, hledajíc zároveň stále nové způsoby jejího uměleckého ztvárnění. Zatímco v 50. letech autor inklinoval spíše k formě přímého zobrazení životní reality (Umění odejít, Čtyřicátý osmý, Pohled do očí), později dává přednost historické látce (Dva na koni, jeden na oslu, Hvězda jménem Praha) či dramatické parabole (Čtyřicet zlosynů a jedno neviňátko, Střelec). Od poloviny 70. let pak směřuje k básnickému podobenství s filozofickým rozměrem a zároveň značně posiluje epizaci dramatické formy (Válka vypukne po přestávce, Bitva na Moravském poli, Vévodkyně valdštejnských vojsk, Zpráva o chirurgii města N., Životopis mého strýce, Vy jste Jan).
Jako prozaik debutoval Daněk historickým románem Král utíká z boje, který spolu s romány Král bez přilby a Vražda v Olomouci tvoří volnou trilogii, zahrnující dobu posledních Přemyslovců až k nástupu Jana Lucemburského na český trůn. Spíše oddechový charakter mají jeho „psychologická detektivka“ Únosce, těžící z Daňkova oblíbeného divadelního prostředí, a románová etuda Žhářky a požárnice, v níž podává mozaiku dějů soustředěných do jednoho dne na pražské požární stanici.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz