Dnes uplyne 20 let od úmrtí spisovatele Václava Erbena

Václav Erben – prozaik, autor detektivních románů, se narodil 2. 11. 1930 v Náchodě.

Po ukončení školní docházky (1944) a krátkém pobytu v Baťově škole práce ve Zlíně (obor chemicko-gumárenský) pracoval v náchodském Baťově závodě jako pomocný dělník. Absolvoval obchodní akademii v Náchodě (1945–49). V letech 1949–53 studoval na DAMU divadelní dramaturgii, od roku 1952 i rozhlasovou režii (diplomové práce Jiráskova Lucerna a doba její premiéry a Specifika rozhlasové režijní práce). V posledním roce studia již působil v ostravské pobočce Čs. rozhlasu. Po vojenské službě na jižní Moravě (1953–55) získal stipendium Literárního fondu na knihu o mládežnických brigádách v pohraničí (jednotlivé prózy vyšly jen časopisecky). Od roku 1957 pracoval jako redaktor v časopisech Požární ochrana a Protipožární technika, Osvětová práce (1957–60), v domácím zpravodajství ČTK, v Čs. vojáku a ve Vojenském zpravodajství (1962–66). V letech 1966–72 se věnoval literatuře, v letech 1972–77 vedl oddělení beletrie v nakladatelství Mladá fronta, v letech 1977–90 působil jako dramaturg a scenárista FS Barrandov (od 1982 jako vedoucí tvůrčí skupiny). V letech 1991-93 byl náměstkem ředitele vydavatelství Magnetpress, v letech 1993-96 tiskovým mluvčím předsedy České strany sociálně demokratické, v letech 1994-2000 člen Rady České televize.

První povídky napsal pro ostravský rozhlas. Časopisecky debutoval prózou Hrdina (Čs. voják 1954). Dále publikoval v Osvětové práci, Mladém světě, Kultuře, Tvorbě, Literárních novinách, Rudém právu (1967 zde na pokračování román Smrt Jana Krempy, později vydaný knižně s tit. Bláznova smrt), Mladé frontě (1972 zde na pokračování román Kopyta osla Kiang, později knižně s tit. Osamělý mrtvý muž), Lidové demokracii (1989 zde na pokračování román Trable anglického šlechtice v Čechách), České politice aj. Některé jeho detektivní prózy byly zfilmovány (Poklad byzantského kupce, 1966, r. Ivo Novák, sc. + Zdeněk Podskalský a Ivo Novák; Efektivně mrtvá žena, 1979, s tit. Čas pracuje pro vraha, r. + sc. Jiří Hanibal; Smrt talentovaného ševce, 1982, r. Jan Schmidt, který je též spoluautorem scénáře) a rovněž inscenovány v Čs. televizi (Bláznova smrt, 1973; Dialogy pro klarinet, cimbál a bicí, 1986). Od roku 1989 byl prvním předsedou České asociace autorů detektivní literatury. – Používal šifry VER.

Erbenova próza má široké žánrové rozpětí, avšak její jednotlivé linie jsou vzájemně motivicky svázány a spojeny autorovým pojetím literatury jako hry založené na kombinačním důmyslu a mystifikaci. Václav Erben začínal povídkami o vojácích (Bez civilu) a do vojenského prostředí zasadil vedle detektivní prózy Znamení lyry i psychologické romány Srdce nebylo zasaženo a Týden žurnalisty Korina. Konfrontoval v nich prostřednictvím složitých kompozičních postupů (v prvním kontrapunktické prolínání časových a vypravěčských rovin, v druhém princip románu o románu parafrázující stavbu hudební symfonie) citovou svobodu a životní velkorysost s lidskou průměrností. Největšího čtenářského ohlasu dosáhl detektivními prózami s postavou kapitána Exnera, modifikací tzv. velkých detektivů světové literatury. S mírnou ironií představuje Exnera jako elegantního a duchaplného muže, který k řešení svých případů dospívá spíše pomocí ležérní konverzace než pracnými kriminalistickými metodami. Neobjasněné okolnosti mocenského vzestupu „husitského krále“ inspirovaly apokryfní Paměti českého krále Jiříka z Poděbrad, kterými se Erben zapojil do demytizující linie české historické prózy, polemizující s oslavným pojetím národních dějin. Král Jiří je tu zobrazen jako machiavelistický vládce, který se svým poručníkem Ptáčkem z Pirkštejna bez skrupulí těží ze zmatků doby, v níž se někdejší revoluční ideály mění v zástěrku pro osobní ambice. V další tvorbě (Trapný konec rytíře Bartoloměje) se Erbenova záliba v mystifikaci stává nástrojem rozmarného i posmutněle ironického, stylově vytříbeného vypravěčství, jež se hlásí k vančurovskému vzoru. Na sklonku 80. let se Erbenova tvorba dále žánrově rozšiřuje o parodie na televizní „příběhy ze života“ (Podivuhodný oddechový čas Richarda Bartoně) a pohádky (Šest pohádek od Václava Erbena).

Václav Erben zemřel 19. 4. 2003 na Dobříši.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz