Dnes uplyne 20 let od úmrtí spisovatelky Marie Prušákové

Marie Prušáková – prozaička a výtvarná teoretička, se narodila 27. 6. 1903 v Praze v rodině vysokoškolského profesora trestního práva na pražské univerzitě. Po maturitě na klasickém gymnáziu Minerva (1921) studovala na Právnické fakultě (1922–24) a filozofii a srovnávací literaturu na FF UK (1924–26); studia ale nedokončila. Na podzim roku 1929 navštěvovala přednášky na pařížské Sorbonně. Po krátkém manželství s Adolfem Hoffmeistrem se roku 1930 znovu provdala za architekta a spisovatele Karla Honzíka, s nímž spolupracovala jako výtvarná teoretička. V letech 1949–59 byla výtvarnou referentkou v národním podniku Textilní tvorba (později ÚBOK), potom odešla do důchodu.

Přispívala do periodik Přítomnost, Dělnická osvěta, Estetická výchova, Literární měsíčník, Čs. architekt a Tvorba. Překlady podepisovala jménem M. Hoffmeisterová, publikovala též Jako M. Prušáková-Honzíková.

Do literatury se uvedla na přelomu 20. a 30. let dvěma knižními překlady z francouzštiny (Paul Soupault, Jean Cocteau). V prozaické tvorbě, jíž se s přestávkami věnovala od 40. let, usilovala o psychologické portréty dívek a žen. Tendence po zušlechtění člověka a mezilidských vztahů naplňuje klasicky uměřený tvar povídek prvotiny Lastura pokojného ducha i románu Stráň. Autorka v něm na pozadí intelektuálního ovzduší meziválečné doby vypráví příběh hrdinky, která se postupně vymaňuje z rodinných a společenských konvencí. Po dlouhé odmlce, způsobené i přesunem zájmu k teorii architektury a životního slohu, se Prušáková k beletrii vrátila prózami s tématem rozkladu rodiny, erotického chování současníků atraktivních profesí (lékaři, výtvarníci), jejich manželské věrnosti (Experiment s nevěrou), případně jejich rodičovské role (Příběh Radosti). Vzpomínky na život po boku Karla Honzíka od počátku 30. let až po vybombardování jejich bytu (1945) přinášejí svědectví o avantgardní kultuře a architektuře v českém i evropském kontextu, o jejich čelných postavách tak, jak je poznávala doma i na zahraničních cestách (Když hoří obrazy).

Marie Prušáková zemřela 30. 3. 2004.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz