Dnes uplyne 200 let od úmrtí básníka Antonína J. Puchmajera

Antonín Jaroslav Puchmajer se narodil 7. 1. 1769 v Týně nad Vltavou. Vystudoval gymnázium v Českých Budějovicích, filozofii a bohosloví v Praze, kde se seznámil s J. Dobrovským. Byl kaplanem a později farářem na různých místech v Čechách.

Byl významným představitelem počátků naší novodobé poezie a organizátorem „první novočeské školy básnické“. Filologicky nadaný a vzdělaný žák a vědecký spolupracovník Dobrovského, sečtělý ve světových a zvláště slovanských literaturách, si živě uvědomoval potřeby obrozující se české literatury, zejména nutnost upevnit její slovesné základy obohacováním básnického jazyka a ujasněním prozodických pravidel. Toto vědomí dávalo jednotnou programovou základnu jeho vlastní tvorbě i tvorbě básnické skupiny, kterou kolem sebe shromáždil (Š. Hněvkovský, V. Nejedlý, J. Nejedlý, P. Šedivý a další). Z prací svých i své skupiny vydal v letech 1795-1814 celkem pět almanachů, v jejichž předmluvách teoreticky vyložil Dobrovského prozodickou nauku a uveřejnil svou studii O rýmu. Poezie almanachů, v podstatě klasicistního charakteru, usilující o formální dokonalost a snažící se přiblížit úrovni světového básnictví také druhovou rozmanitostí a pěstováním náročných žánrů, uváděla v život přízvučnou prozódii a založila tradici sylabotónického verše.

Vedle vlastní básnické tvorby přikládal z důvodů jazykových velkou váhu i překládání ze slovanských jazyků nebo z jiných literatur prostřednictvím slovanských, zvláště polských převodů.

Nejosobitější oblastí P. poezie byly lafontainovské bajky podle polských předloh Kniaźnina a Krasického, které zčešťoval lokalizací do domácího prostředí i přiblížením mluvené řeči.

Ze svých básní připravoval sbírku Fialky, která však za jeho života nevyšla. Z jeho jazykovědných prací měla význam první učebnice ruštiny a mluvnice cikánštiny.

Antonín Jaroslav Puchmajer zemřel 29. 9. 1820 v Praze.