Dnes uplyne 225 let od narození spisovatele, historika a politika Františka Palackého

Významný český historik a politik František Palacký, zakladatel novodobého českého dějepisectví se narodil 14. června 1798. Pocházel ze staré evangelické rodiny. Jeho otec, lidový písmák přísných mravních zásad byl rolník a zároveň učitel na českobratrské škole v Hodslavicích. Palacký studoval na gymnáziu v Trenčíně a lyceu v Bratislavě, spřátelil se s P. J. Šafaříkem a J. Kollárem a už tehdy se rozhodl pro literární dráhu. U Josefa Dobrovského se učil práci historika, později pracoval jako archivář u hraběte Šternberka. V roce 1838 byl jmenován zemským historiografem. V Praze se účastnil organizování národního života. V jeho představách bylo institucí, která má kolem sebe soustřeďovat duševní život v národě Národní muzeum. Byl prvním redaktorem Časopisu společnosti vlasteneckého musea v Čechách. V muzejním časopise otiskoval filosofické studie i drobnější historické a životopisné zprávy a posudky o současné české literatuře. Téměř 40 let zasahoval do všech českých kulturních institucí a podniků.  Stál u zrodu Matice české a spolku Svatobor. V četných funkcích pracoval vždy ve prospěch české vědy. V roce 1829 vytvořil projekt encyklopedické edice Český archiv, který později uskutečnil jeho zeť František Ladislav Rieger jako Riegrův slovník naučný. František Palacký položil v roce 1868 základní kámen ke stavbě národního divadla v Praze. Jako politik odmítal odtržení českého království od rakouské monarchie a jeho připojení k německé říši. Prosazoval austroslavistický program, požadující přeměnu mnohonárodnostní rakouské monarchie na federativní stát s rovnocennými politickými a nár. právy. Patřil k hlavním stoupencům národní jednoty Čechů a Slováků. V roce 1863 jako představitel strany staročechů vystoupil s čes. státoprávním programem založeným na přirozených historických právech národní samostatnosti, kde nově formuloval české politické požadavky z roku 1848. Ve svém monumentálním díle Dějiny národu českého v Čechách i na Moravě navázal na kritickou metodu studia historických pramenů, kterou používal jeho učitel, český jazykovědec, historik a zakladatel slavistiky Josef Dobrovský. Toto své dílo koncipoval jako výklad filosofie českých dějin, jejichž smyslem byla svoboda a demokracie a k jeho napsání prozkoumal všechny archivy v Čechách i přední archivy evropské. Vrchol spatřoval v husitství, které jako první v Evropě vyslovilo požadavek svobody svědomí opírající se o prvotní křesťanské ideály. Podle Palackého přesvědčení ducha českých dějin oživilo až osvícenství a novým smyslem začalo naplňovat národní obrození, jehož dovršení považoval za svůj celoživotní úkol. Tato dějiny přispěly podstatnou měrou k vytvoření ideologie českého národního hnutí posílení národní hrdosti a sebedůvěry.

K Palackého dílu patří dále mimo jiné soubor středověkých kronik Staří letopisové čeští od roku 1378 do roku 1527, spis Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie, zabýval se uměleckými překlady, literární teorií a estetikou, v díle Krásověda čili o Kráse umění podal vlastní teorii filosofické estetiky, v trojdílném souboru Radhost shrnul své literárně teoretické, estetické a filosofické stati.

František Palacký zemřel 26. května 1876.

Komentáře