Dnes uplyne 245 let od narození jazykovědce a překladatele Josefa Jungmanna

Josef Jungmann se narodil 16. 7. 1773 v Hudlicích u Berouna. V Praze vystudoval piaristické gymnázium, filosofii a práva. Stal se učitelem na gymnáziu v Litoměřicích, kde soukromě vyučoval češtinu i v bohosloveckém semináři. Roku 1815 přešel na staroměstské gymnázium do Prahy, kde v nepovinném vyučování češtiny pokračoval. V letech 1834-45 byl jeho ředitelem. Od roku 1795 přispíval do Puchmajerových almanachů, pak do Hlasatele českého, do Prvotin pěkných umění, do Časopisu Českého muzea, Kroku.

Na rozdíl od Dobrovského byl Jungmann přesvědčen o životaschopnosti českého jazyka a tím celé české kultury a hned od počátku své učitelské činnosti si kladl za cíl pomáhat jeho rozvoji. Svůj názor na důležitost jazykového vzdělání vyložil ve svou statích O jazyce českém, psaných ve formě rozmlouvání mezi příznivci a nepřáteli českého jazyka. Byl přesvědčen o tom, že úkolem vzdělanců je šíři své poznání a vědění mezi lidové vrstvy, a tedy že jejich povinností je mluvit a psát česky. Založil svůj program na jazykovém pojetí národa. Ten se stal nadlouho programem mladé národní společnosti, poněvadž vyhovoval jejímu boji proti germanizačním snahám přežívajícího se feudálního řádu, a Jungmann sám jej svým životním dílem důsledně naplňoval.

Jeho původní básnická tvorba byla skrovná, velký význam však měla činnost překladatelská. Filologické vzdělání, cit pro potřeby jazyka i schopnost vciťovat se v cizí umělecká díla učinily z Jungmanna na svou dobu vynikajícího překladatele, který chápal, že jazyk musí být velmi pružný a rozrůzněný, aby byl schopen vyjadřovat bohatství lidských představ, citů a myšlenek a aby mohl sloužit všem potřebám života. Svými překlady záměrně volených náročných uměleckých děl vyspělých literatur (duchovního eposu Ztracený ráj J. Miltona, romantické povídky Atala od F. R. Chateaubrianda, Bürgerovy balady Lenora, Schillerovy Ódy na radost, Písně o zvonu a Rukavičky, Geothova idylického eposu Heřman a Dorota, Čarodějnického učedníka a Písně milostičky a několika překladů jiných, Slova o pluku Igorově, Voltaira, Lukiána) položil základy novodobého českého básnického jazyka.

Sestavil první českou učebnici literární teorie a poetiky a připojil k ní bohatou antologii příkladů nejrozmanitějších literárních druhů (Slovesnost). Zpracoval přehledné dějiny české literatury podle jednotlivých období v souvislosti s dějinami politickými i kulturními a ilustroval je dodnes cenným soupisem všech tehdy známých českých památek. (Historie literatury české).

A konečně sebral veškeré slovní bohatství českého jazyka psaného i mluveného a v abecedním sestavení slov vyložil všechny jejich významy, uváděl je v souvislost s jinými jazyky, zvláště slovanskými, podle potřeby určoval jejich stylistické užití a do jisté míry přispěl i k ustálení českého pravopisu. Svým pětisvazkovým Slovníkem česko-německým, k němuž materiál sbíral s pomocí přátel plných třicet let, vytvořil největší dílo obrozenské vědy a naplnil jím nejlépe svůj literární program.

Josef Jungmann zemřel 14. 11. 1847 v Praze.