Dnes uplyne 25 let od úmrtí spisovatele Jaroslava Foglara

Jaroslav Foglar – autor chlapeckých románů a kreslených seriálů, se narodil 6. 7. 1907 v Praze.  Po otcově smrti (1911) žil jen s matkou a s bratrem. V roce 1925 absolvoval v Praze obchodní školu, potom krátce pracoval v informační kanceláři firmy Wys Muller, ale ještě v roce 1925 nastupuje jako úředník do papírenského velkoobchodu firmy Oskar Stein. Ve skautském hnutí působil od roku 1923, vůdcem II. pražského oddílu (Dvojky), s nímž v podstatě spojil celý svůj život a také část svého díla, se stal roku 1927. Od roku 1935 externě spolupracoval s nakladatelstvím Melantrich, v roce 1938 nastoupil do jeho propagačního oddělení a od téhož roku vedl spolu s Karlem Burešem redakci týdeníku Mladý hlasatel. V Melantrichu Foglar zůstává i po úředním zastavení časopisu v květnu 1941. V roce 1943 krátce spolupracoval s redakcí časopisu Správný kluk. V roce 1945 se stal redaktorem Junáka, ale hned v roce 1946 nastupuje opět s Karlem Burešem do Mladé fronty jako redaktor mládežnického týdeníku Vpřed. V červenci 1948 je však nucen z redakce odejít a jeho oddíl po zákazu Junáka přechází jako oddíl mladých turistů pod TJ Praha-Radlice. V letech 1948–53 se Foglar věnoval jen literární práci, ovšem bez možnosti ji publikovat. V letech 1954-55 pracoval v městské stanici mladých turistů při odboru školství ÚNV hl. města Prahy, 1955–64 byl vychovatelem v Domově středoškolské mládeže v Praze. Od roku 1964 se věnoval jen literární práci. Po krátké obnově skautského hnutí (1968–70) je nucen se svým oddílem vstoupit do Pionýrské organizace, záhy se však stává „turistickým oddílem mládeže“. Po nástupu normalizace mohl Foglar publikovat jen příležitostně časopisecky, v letech 1974–80 nepublikoval vůbec. Od roku 1995 byl dlouhodobě hospitalizován.

Publikoval v časopisech Skaut-Junák (1933–34 na pokračování Boj o první místo), České slovo (příloha Slovíčko, 1934 Hoši od Bobří řeky, 1938 Historie Svorné sedmy), Mladý hlasatel (1940-41 vkládaná příloha Záhada hlavolamu), Správný kluk, Junák (1945–46 první část románu Devadesátka pokračuje), Vpřed (1946–47 dokončení románu Devadesátka pokračuje, 1946–47 vkládaná příloha Stínadla se bouří), ABC mladých techniků a přírodovědců, Ostravský kulturní zpravodaj (1967–68 vkládaná příloha Stínadla se bouří), Pionýr, Signál (1966 Kronika Ztracené stopy, 1990 Život v poklusu), Pionýrská stezka, Zlatý máj, Tělesná výchova, Naše rodina (1989 Strach nad Bobří řekou) aj.
Kreslený seriál Rychlé šípy (RŠ) vycházel na pokračování v periodikách Mladý hlasatel (1938–41), Junák (1946), Vpřed (1946–48), Rychlé šípy (reedice starších příběhů a 87 nových, 1967–71) a ve sborníku Píseň úplňku (1986, 7x), kromě toho ovšem vyšla řada různě sestavených výborů a souborů. Příběhy RŠ postupně kreslili Jan Fischer, Václav Junek, Bohumír Čermák a Marko Čermák. V různých časopisech vycházely další Foglarovy kreslené seriály či komiksové adaptace jeho povídek: Svorní gambusíni (Správný kluk, 1943–44); Medvědí družina (Skaut-Junák, 1945–46); Pim a Red (Vpřed, 1947); Za poklady starých Inků (Vpřed, 1948); Kulišáci (ABC mladých techniků a přírodovědců, 1963–66); K pramenům neznámé řeky (Mladá fronta, 1964–65); Váhy života a smrti (Pošumavský hlasatel, 1968–69); Chata v jezerní kotlině (Svět v obrazech,1969–70); Příběh ze tmy (Svoboda, 1990); Lov na netvora (Svoboda, 1990); Boj na Čertovce (Kometa, 1990); Nyam, nejlepší z dobrých (Bobří stopou, 1993); Nikdy nevzdávej! (Bobří stopou, 1994); Modrá rokle (Svobodné slovo, 1988–89); Ztracený kamarád (Svobodné slovo, 1989); Jeskyně Saturn (Svobodné slovo, 1990–91).
Foglar napsal scénář hraného dokumentárního filmu Tábor černého delfína (1966) a podílel se na scénáři krátkého televizního dokumentu Příběh skautského totemu (v cyklu Lapidárium, 1996). Podle jeho románu Záhada hlavolamu byl natočen stejnojmenný televizní seriál (1969, r. Hynek Bočan) a film (1993, r. Petr Kotek; k filmu knižní fotokomiks, 1993). Foglarův nejúspěšnější kreslený seriál inspiroval vznik krátké filmové grotesky Rychlé šípy zakládají klub (1980, r. Tomáš Vorel). Foglar též spolupracoval s Čs. rozhlasem. O jeho životě a díle byly natočeny dokumentární filmy Cesty za modrým světlem (1992, r. Petr Kotek), Návštěva u Jaroslava Foglara (1992, r. Rudolf Chudoba), Návraty Rychlých šípů (1993, r. Vojtěch Štursa), Jestřáb od Bobří řeky (1994); Hlavolam jménem Jaroslav Foglar (2003, r. Petr Kotek).
Podle románu Chata v jezerní kotlině napsal Jaroslav Nedvěd divadelní hru Tajemství jezerní kotliny (rozmn. 1970). Příběhy Rychlých šípů inspirovaly inscenaci pražského Divadla Sklep Rychlé šípy soutěží (1987), inscenaci Městského divadla v Mostě Rychlé šípy a Záhada hlavolamu (1991, dramatizace Vlastimil Novák a r. Zbyněk Srba), muzikál Františka Zacharníka a Evžena Zámečníky Rychlé šípy (2000), inscenaci Roberta Bellana Rychlé šípy aneb Hlídka malého skauta (2000, Uherské Hradiště) a její pokračování Sněhová mise (2003, Praha-Rokoko) a hru Vlastimila Pešky Rychlé šípy aneb Kam se poděli gentlemani (2003, Brno-Radost).
Foglar byl nositelem Ceny Pangea za úsilí o nápravu věcí lidských (1992). – Užíval pseudonymů A. Hickok, Dug Savigan, Jestřáb a šifry Fgr.

Jádrem Foglarova díla jsou chlapecké romány nejčastěji z prostředí skautských oddílů či chlapeckých klubů. Jejich předpubertální hrdinové se obvykle snaží identifikovat se svými dospělými vzory (vedoucí oddílu či nejstarší člen klubu), které se pohybují ve stejném prostředí a které jsou ztělesněním ideálu, jenž si i v dospělém věku ponechává respekt k základním morálním hodnotám deklarovaným v ryzí a dětsky jednoznačné podobě. Jakkoli Foglar mravní poselství svých děl předává čtenářům zcela otevřeně až didakticky, patřily jeho knihy v generacích svých adresátů po celé 20. století k nejvyhledávanějším. Přispíval k tomu zejména sice poněkud schematický, přesto však čtenářsky účinný model vývoje hlavního dětského hrdiny, který se v expozici příběhů svým průměrným životem podobá většinovému čtenáři, ale zásluhou oddílu či klubu prožije velmi nevšední dobrodružné příběhy. V některých raných textech Foglar akcentoval dobové sociální kontrasty (Přístav volá, Boj o první místo, částečně i pozdější Když duben přichází), ale tato problematika záhy ustupuje ve prospěch dobrodružných zápletek románů ze skautského prostředí (Pod junáckou vlajkou, Devadesátka pokračuje, v podstatě však i autorova skutečná prvotina Hoši od Bobří řeky), v nichž Foglar často kombinoval smyšlené příběhy se skutečnými zážitky členů svého skautského oddílu, pražské Dvojky. Fiktivní chlapecký klub Rychlých šípů, jehož příběhy Foglar zpracovával v jednom z prvních původních komiksových seriálů, mimoděk definujícím charakteristické prvky jedné podstatné linie českého kresleného seriálu (Rychlé šípy), si našel místo i v autorových prózách. Bezmála detektivní trilogie (Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří, Tajemství Velkého Vonta), jejíž hrdinové pátrají po osudech tajemného vynálezce létacího kola, se stala kultovní četbou dětských čtenářů i pamětníků několika generací. Z řady téměř shodně komponovaných próz Jaroslava Foglara se výrazně vymyká román Chata v jezerní kotlině, průzračný příběh romantického chlapeckého přátelství, stále ohrožovaného a snadno zranitelného nechápajícím okolím, a také román Dobrodružství v zemi nikoho, v němž se autor dokázal vymanit z některých zřejmých nedostatků svých ostatních knih (tezovité rozvržení charakterů, schematický vývoj postav, absence dívčího elementu ve světě chlapeckých hrdinů apod.). Nepominutelnou součástí Foglarova díla jsou publikace inspirující a motivující činnost oddílů (Náš oddíl) a klubů (Kronika Ztracené stopy), a také knižně vydávané zápisy z oddílových kronik a dokumenty o Foglarově pedagogické práci.

Foglarovo dílo bylo po roce 1948 zásadně postiženo nepřízní komunistické moci: knižně publikováno mohlo být jen ve druhé polovině šedesátých a koncem osmdesátých let. Ideologická kritika odmítala kromě skautských ideálů a idejí především individualismus Foglarových hrdinů, otevřeně deklarujících vůli odlišovat se od většiny, a jako záminky k potírání Foglarova díla využívala i některých jeho zřejmých nedostatků (počínaje nedbalým či poněkud plochým jazykem přes nadužívání některých prvků pokleslé literatury až po neschopnost hrdinů – a pravděpodobně i autora – reflektovat reálný svět vně toho chlapeckého).

Jaroslav Foglar zemřel 23. 1. 1999 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz