Dnes uplyne 25 let od úmrtí spisovatele Karla Houby

Karel Houba – prozaik, překladatel a nakladatelský redaktor, se narodil 26. 2. 1920 v Praze.

Otec byl obchodníkem. Houba absolvoval reformní reálné gymnázium v Praze (mat. 1941), v letech 1938–1939 byl soukromým žákem akademického malíře Jana Slavíčka. V době uzavření vysokých škol absolvoval roční kurz účetnictví a studoval na jazykové škole. 1942–43 byl totálně nasazen v Berlíně v Siemenswerke. Po návratu byl zaměstnán u stavitelské firmy a souběžně navštěvoval kurzy kresby výtvarné školy Mánes. V letech 1945–46 studoval na Právnické fakultě UK, poté přestoupil na FF UK (filozofie a angličtina, PhDr. 1950 prací Václav Sobotka, český pozitivista). Na přelomu let 1947–48 si léčil tuberkulózu ve Vysokých Tatrách. Od roku 1950 až do odchodu do důchodu 1989 pracoval v nakladatelství Melantrich (1959–68 přejmenováno na nakladatelství Svobodné slovo), zprvu jako pomocný redaktor, poté jako redaktor, od listopadu 1968 pak jako šéfredaktor. Redigoval zde edice Živé myšlenky (1962–72), České myšlení (1967–89), Poezie (1968–89), knižnici Panoráma (1968–89), Odkazy pokrokových osobností naší minulosti (1981–89) a Estetika divadelní a filmové tvorby (1985–89).

Publikovat začal v roce 1937 ve Studentském časopisu. Později nepravidelně přispíval do Ahoje, Lidové demokracie, Rudého práva, Květů, později do Tvorby a Literárního měsíčníku. Čs. televize uvedla trojdílnou dramatizaci Houbova románu Postel s nebesy (1984, r. Alois Müller, upravil Otto Zelenka). Na překladech z německé literatury, které tvoří významnou složku jeho činnosti, často spolupracoval se svou manželkou Věrou Houbovou (* 1927, roz. Urychová).

Houbova prozaická tvorba se pokouší zachytit profil příslušníků autorovy generace; je vymezena dvěma vzájemně se prolínajícími a doplňujícími tématy. První okruh tvoří knihy, ztvárňující traumatizující zkušenost z okupace a totálního nasazení i snahu těch, kteří po době provizoria a životní úzkosti hledají sociální a citové zakotvení (např. Po noci jitro, Odklad, Skrze skutky jejich). Druhý tematický pól pak představují prózy, usilující pojmenovat mravní krizi, citová zklamání a deziluze zejména intelektuálů. Schematizací opakujících se zápletek i typů postav nabývají Houbovy romány a povídky často podobu morality. Typické prostupování přítomného děje s retrospektivními průhledy do minulosti odkazuje opět k elementárnímu prožitku války, který vytváří korektiv současnosti (Odpoledne s Klaudií). Jestliže Houbovy starší prózy odkrývaly charaktery postav v dramatických situacích a akcích, díla pozdějšího období se zaměřují na postižení všednosti. Důraz je kladen na průměrnost a obyčejnost protagonistů, kteří po prožití (často až sentimentálně vykresleného) citového otřesu dospívají k sebereflexi. Od poloviny 70. let autorovy konfrontace přítomnosti a minulosti (často psané ich-formou) nabývají podoby rekapitulace osobního života a citových vztahů, skeptického postoje k možnosti porozumění mezi generacemi (Postel s nebesy, Protokol, Závrať).

Karel Houba zemřel 26. 12. 1999 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz