Dnes uplyne 25 let od úmrtí spisovatele, lidového vypravěče a malíře Zdeňka Galušky

Malíř, spisovatel a lidový vypravěč, autor slavných povídkových knížek z Moravského Slovácka, Zdeněk Galuška, se narodil 11. července 1913 v Uherském Ostrohu. Od mládí byl všestranně nadaný, hrál na housle, maloval slovácké figurky a ornamenty, na čas jej uchvátilo i divadlo – v rodném městě vedl ochotnický soubor, jednou z rolí, které na ostrožských prknech ztvárnil, byla postava doktora Galéna v Čapkově Bílé nemoci.
Galuškovy knížky vznikaly na podkladě autentických příběhů: v Uherském Ostrohu mu známí od tamního soudu, umožnili navštěvovat přelíčení, odposlouchané příběhy a scénky pak používal při psaní povídek a soudniček v nářečí. Ty vycházely od poloviny 30. let v Moravských novinách. První knižní vydání humorných příhod ze života Slovácka vyšlo pod názvem Slovácko sa súdí v roce 1947.
Jiný osud měla kniha Slovácko sa nesúdí, která vyšla v roce 1972 a která přivedla na scénu dnes už legendárního strýca Pagáča. Tuto postavu autor vymyslel, vytvořil, namaloval, vdechl jí duši, a teprve potom pro ni vymýšlel příběhy.
Povídky následně vycházely v dalších vydáních: z roku 1977 pochází knížka Stařeček Pagáč vyprávajú, která obsahuje vybrané povídky z obou knih; souhrnné vydání vyšlo v roce 1981 pod názvem Slovácko sa súdí aj nesúdí.
Postava stařečka Pagáče došla značné popularity, a to nejen v autorově rodném Slovácku. Velký ohlas vzbuzovaly Galuškovy estrády, se kterými jako stařeček Pagáč jezdil po českých a moravských vesnicích. Svá vyprávění četl také v rozhlase a jsou zachycena i na gramofonových deskách.
Galuškův lidsky jadrný a laskavý humor se objevil v seriálové adaptaci i na televizní obrazovce. Úspěšný seriál natočila brněnská televize v roce 1976, na scénářích spolupracoval s Jaroslavem Dietlem a s režisérem Petrem Tučkem sám Galuška.
Od roku 1945 žil Zdeněk Galuška v Brně. Přestože zde strávil padesát let a sám se považoval spíš za Brňáka, svůj rodný kraj miloval a nikdy nemluvil jinak než „po moravsky“. V roce 1996 se stal čestným občanem Uherského Ostrohu a Brna. Poslední dny života strávil společně s manželkou v Nivnici. Připravovanou knížku, která se měla jmenovat Od kolébky po fajku už nedokončil, zemřel 13. 2. 1999 ve věku 85 let.