Dnes uplyne 25 let od úmrtí spisovatele Pavla Francouze

Pavel Francouz – scénárista a prozaik, se narodil 12. 5. 1932 v Jasenné (u Vizovic). Dětství prožil v Přešticích u Plzně, v letech 1946–49 studoval na klatovském gymnáziu. Gymnaziální studia dokončil v Plané u Mariánských Lázní (mat. 1952). Poté pracoval rok jako učitel ZŠ v Plané a 25 let jako ředitel malotřídních škol v Broumově, Číhané (okres Cheb), Brodu nad Tichou (okres Tachov) a Sytně u Stříbra. Přitom roku 1957 složil doplňovací maturitu na Pedagogické škole pro vzdělání učitelů národních škol v Karlových Varech. V letech 1962–67 dálkově studoval na AMU filmovou a televizní dramaturgii (promován 1968). V letech 1977–82 pracoval jako úředník ve SČSS v Praze. Od roku 1982 žil trvale v Sytně, od roku 1984 v invalidním důchodu. Pavel Francouz zemřel 1. 4. 1995 v Plzni.
Debutoval roku 1961 v západočeské Pravdě, publikoval v Zemědělských novinách, Rudém právu, Mladém světě, Literárním měsíčníku aj. Povídka Tátova škola se stala námětem absolventského filmu režiséra Karla Němce (1963).
Francouz začínal v 60. letech jako televizní scenárista, teprve od 70. let psal souběžně povídkové knihy, do nichž zařadil i prozaické zpracování dvou svých televizních her. Jeho kratičké povídky, těžící z každodenního života ve venkovském prostředí (Takové ticho), se soustřeďují na psychiku hlavních hrdinů nejrůznějších věkových kategorií; jsou založeny na jednoduchém příběhu, který mnohdy nabývá anekdotické podoby s kladně vyznívající mravně nabádavou pointou. V druhé Francouzově knize Dívka, na které nezáleželo, a také ve Znepokojení, se objevují povídky, kde děj slouží pouze přesvědčivému navození situace, v níž dochází k silnému citovému prožitku hrdinů. To se daří především u bolestných a výjimečně i radostných zkušeností hrdinů chlapeckých. Zde se také nejorganičtěji uplatňuje Francouzova schopnost odhalit lyrismus ve všední situaci.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře