Dnes uplyne 25 let od úmrtí spisovatele Radoslava Lošťáka

Radoslav Lošťák – prozaik a dramatik, se narodil 11. 11. 1935 v Olomouci.  Oba rodiče byli učitelé a Lošťák se též připravoval na učitelskou dráhu. Po maturitě na prostějovském gymnáziu (1953) studoval češtinu na Vysoké škole pedagogické v Olomouci (1953–1957). Několik let učil na osmiletých školách (Rudník u Vrchlabí, Vrbátky u Prostějova). V letech 1960–1965 byl vedoucím divadelního souboru Větrník (Prostějov). Od roku 1961 pracoval jako metodik pro umělecký přednes a péči o mladé autory na Krajském osvětovém zařízení jihomoravského kraje, v letech 1965–1968 byl tajemníkem Vysokoškolského klubu UP v Olomouci, v letech 1968–1969 olomouckým kulturním zpravodajem ostravského Moravskoslezského večerníku. Roku 1969 se stal lektorem, později dramaturgem Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci, odkud přešel v roce 1978 do činohry Národního divadla v Praze; zde působil jako dramaturg až do předčasné smrti – 10. 9. 1992.

 Od roku 1958 časopisecky publikoval drobné prózy a verše v Hostu do domu (debut 1961), Červeném květu, dále v Mladé tvorbě (Bratislava), Stráži lidu, Trnu, Dokořán (Brno), Textech (Hradec Králové) a v novinách Rovnost a Nová svoboda (Ostrava). Psal rovněž divadelní a výtvarné recenze a referáty, které publikoval od roku 1966 v časopise Impuls a od roku 1968 v Moravskoslezském večerníku. – Je autorem televizní hry Kdo sedí za komínem (1976), rozhlasových her První den prázdnin (1982), Zavátá samota (1982), Větrná noc (1984), Stín bledé Elektry (1985), Projížďka po moři (1986); Projížďka mezi ledovci (1986), Školní výlet celou noc (1988) a několika rozhlasových dramatizací.

 Lošťák začínal jako prozaik. Dva soubory jeho povídek ze 60. let ztvárňují v lyrické rovině citové vztahy mladých lidí (Čistota, Sníh pro příští noc). Od 70. let, v souvislosti s působením v divadle, zaměřil svou literární aktivitu k dramatu. Jejím těžištěm je volná trilogie her ze současnosti, které pokračují v linii hrubínovské poeticko-psychologické dramatiky (Chůze po kamení, Opožděný ptačí zpěv, Dům, kde nesněží). Charakterizuje je prolínání dějů, konfrontace životních postojů postav a soustředění na jejich niterný život. Autorova touha po harmonii je manifestována zdůrazněním tradičních jistot (domov, láska, řád přírody, lidská sounáležitost) a základních morálních hodnot. Od lyricky rozvolněné kompozice prvních dvou her Lošťák postupně směřuje k pevnějšímu tvaru a k dramaticky vyhrocenějšímu dění. Výrazné je zároveň i jeho stylotvorné úsilí, projevující se zejména sklonem k metaforickému jazyku. Vyvrcholením snahy o básnický výraz a velké drama je blankversem napsaná Dubnová noc, hra situovaná do protektorátního období a vystavěná na dějovém půdorysu řeckého mýtu o Átreovcích. Ve vyznění je tato variace na oresteovskou tragédii efektním příběhem, násilně přizpůsobeným převzatému rámci.

 

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře