Dnes uplyne 250 let od narození básníka Šebestiána Hněvkovského

Básník a buditel Šebestián Hněvkovský se narodil 19. 3. 1770. Po ukončení studia práv se stal radním v Plánicích u Klatov, poté v rodném Žebráku a v letech 1826 – 1836 byl purkmistrem v Poličce.

Časová rozloha Hněvkovského tvůrčí dráhy je velká; její začátky téměř splývají s počáteční fází novočeského básnictví, na konci svého života se ještě snažil vyrovnat se s některými tendencemi českého předbřeznového romantismu.

Přispíval do Puchmajerových Almanachů a do soudobých časopisů (Česká včela, Květy aj.), psal epigramy, satirickou, didaktickou i milostnou lyriku, sentimentální balady i eposy (Děvín). Svými Zlomky o českém básnictví, v nichž obhajoval přízvučnou prozódii, zasáhl do sporů o charakter české poezie. Na rozdíl od ostatních, kteří překládali cizí předlohy do češtiny, zpracovával původní náměty a obracel se k lidovým vrstvám.

Šebestián Hněvkovský zemřel 7. 6. 1847 v Praze.