Dnes uplyne 30 let od úmrtí básníka a textaře Pavla Kopty

Pavel Kopta – básník a textař, se narodil 11. 9. 1930 v Praze. Syn spisovatele Josefa Kopty (1884–1962), bratr překladatele, básníka a prozaika Petra Kopty (1928–1983), otec skladatele, textaře a herce Václava Kopty (*1965). Gymnázium ukončil v roce 1949; v letech 1950–1960 působil (kromě vojenské prezenční služby 1951–1953) ve FS Barrandov jako asistent režie. V roce 1957 se spolu s Ivanem Vyskočilem, Jiřím Suchým a dalšími (Jiří Šlitr, Miroslav Horníček, Jaromír Vomáčka, Ljuba Hermanová) podílel na představeních literárně-hudebního kabaretu (text-appealu) v pražské vinárně Reduta. S některými přešel 1958 do nově založeného Divadla Na zábradlí. V letech 1960–1963 spolupracoval s Černým divadlem Jiřího Srnce. V roce 1964 zvolil svobodné povolání (s výjimkou 1972–1974, kdy působil jako dramaturg v divadle Rokoko) a věnoval se nadále práci textaře.

Již v Divadle Na zábradlí se mimo jiné autorsky podílel na hře Smutné vánoce (1960, s Milošem Macourkem a Ivanem Vyskočilem) a přispěl také do kabaretního pásma Nejlepší rocky paní Hermanové (1962, s Milošem Macourkem a Václavem Havlem). Napsal texty písní do Macourkovy hry Jedničky má papoušek (rozmnož., 1961). Byl také autorem textů písní pro řadu divadelních inscenací, mj.: Carlo Goldoni: Poprask na laguně (Národní divadlo 1961), Sergej Machonin: Petřínská romance (Divadlo S. K. Neumanna 1960, podle Valji Petrova), Brendan Behan: Rukojmí (Divadlo S. K. Neumanna 1963), Vladislav Vančura: Josefína (tamtéž 1963), Romain Rolland: Hra o lásce a smrti (Městská divadla pražská 1964), Karel Čapek: Ze života hmyzu (Národní divadlo 1965). Pro Karlínské divadlo upravil s Jiřím Suchým hru Jiřího Voskovce a Jana Wericha Golem (1978). Spoluvytvářel semaforský televizní seriál Plakala panna plakala (1969–1970, scénář a režie s Jiřím Šlitrem a později s Jiřím Suchým) a jako textař se podílel na více než čtyřiceti filmech, mj.: Limonádový Joe (1964, režie Oldřich Lipský), Komedie s klikou (1964, režie Václav Krška), Bylo čtvrt a bude půl (1968, režie Vladimír Čech), Dívka na koštěti (1971, režie Václav Vorlíček) a mnohých dalších.
Hudbu k jeho textům skládali zejména Jiří Šlitr, Jaromír Vomáčka, Jiří Malásek, Bohuslav Ondráček, Angelo Michajlov, ale i Petr Klapka, Michael Kocáb, Petr Hapka, Vladimír Mišík aj. Interprety jeho písní byli zejména Eva Pilarová, Waldemar Matuška, Karel Gott, Karel Černoch, nejvíce jich však napsal pro Hanu Hegerovou a Ljubu Hermanovou.
Jako asistent režie spolupracoval na filmech Byl jednou jeden král (1954, režie Bořivoj Zeman), Strakonický dudák (1955, režie Karel Steklý), Tenkrát o vánocích (1958, režie Karel Kachyňa), Holubice (1960, režie František Vláčil), byl pomocným režisérem filmu Taková láska (1959, režie Jiří Weiss).
S režisérem Jaroslav Balíkem napsal scénář filmu Pět hříšníků (1964, podle Josefa Kopty).

První písňové texty začal Kopta psát již během gymnaziálních studií pro svého přítele Jiřího Šlitra. Výběr ze stovek jeho textů je soustředěn v několika knihách. Sbírka Piš obsahuje autorovu tvorbu z let 1950–1965: texty rozvernější i vážnější, dále překlady a parafráze cizích písní (Mylord, Surabaya Johnny, Vzpomínka na San Francisco), a také krátké veršované, místy satiricky vyhrocené hříčky – „nekrology“. Estetický účin sepětí písňové poezie s triviálním žánrem (kupletem, sentimentálně melodramatickou písní apod.) si autor ověřil také na překladech a parafrázích francouzských šansonů z repertoáru Edith Piafové, Charlese Aznavoura, Gilberta Bécauda, Georgese Brassense, Jacquese Brela, Léa Ferrého (Lov motýlů). V knize Abeceda jsou pak z Koptovy rozsáhlé tvorby z let 1967–1980 publikovány i texty určené pro divadlo, televizi a film.
Koptova tvorba má velké žánrové rozpětí, vyznačuje se nevšední tematickou rozmanitostí a mnohostí emotivních poloh. Některé jeho texty lze považovat za svrchovanou lyriku. Inspirován veršovou a rýmovou hravostí poetismu, ale i slovní a myšlenkovou nápaditostí Jiřího Voskovce a Jana Wericha směřoval (podobně jako Jiří Suchý) k písním se svěží a neotřelou obrazností. Při spolupráci s různými interprety a skladateli byl přitom schopen akceptovat či přímo akcentovat jejich osobitost. Bravurně zvládl nejen swingovou píseň, epický šanson, muzikálovou písničku, blues, parodii, kramářskou pouťovou epiku, ale i rockovou skladbu. Zvláštní naléhavostí se vyznačují jeho šansonové monology a vyznání, zachycující dramatičtější aspekty života, podložené hlubší životní zkušeností (např. písně pro desku Hany Hegerové Lásko prokletá).

Pavel Kopta zemřel 21. 8. 1988 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz