Dnes uplyne 30 let od úmrtí básníka Ivana Blatného

Ivan Blatný se narodil 21. 12. 1919 v Brně.  Syn spisovatele Lva Blatného (1894–1930). Maturitu složil na brněnském gymnáziu roku 1938 a začal studovat na FF MU (obor němčina – čeština). Po uzavření vysokých škol (1939) pracoval v rodinném obchodě s optikou. Roku 1948 vyslán (s Jiřím Kolářem a Arnoštem Vaněčkem) Syndikátem čs. spisovatelů do Velké Británie, kde požádal o politický azyl. Brzy u něho propukla duševní choroba (1948 poprvé hospitalizován v Londýně a Essexu). V letech 1951–1954 spolupracoval s rozhlasovými stanicemi BBC a Svobodná Evropa. Od roku 1954 byl znovu hospitalizován v Claubury Psychiatric Hospital v Essexu, 1963 přeložen do House of Hope v Ipswichi, 1977 do St.Clement´s Hospital v Ipswichi, od roku 1985 až do smrti žil v Clacton-on-Sea (Suffolk).

Byl členem Skupiny 42. Debutoval v roce 1933 ve Studentském časopise, 1938-39 přispíval do strojopisného časopisu Noc, později do Akordu, Kritického měsíčníku, Panoramy, Lidových novin, Listů, Rozhledů, Studentského časopisu, U Bloku, Kytice, Života aj. V roce 1981 časopis Stern uveřejnil článek Jürgena Serkeho Útěk do blázince, který k Blatnému připoutal pozornost médií řady evropských zemí (britská televize BBC a norská VB o něm roku 1982 vysílají dokumentární filmy). Po dobu pobytu v exilu doma prakticky nepublikoval, v letech 1968-69 a 1988-89 však bylo jeho dílo zásluhou Karla Fuksy, resp. Martina Pluháčka-Reinera připomenuto pořady v brněnských studentských klubech. Blatného emigrační tvorba byla připomenuta v samizdatových publikacích Poblíž katedrál (výbor z díla, Česká expedice 1981), Pomocná škola Bixley (1982, edice Kde domov můj, textově odlišná od torontské knižní verze) a Stará bydliště (Česká expedice 1984).

Poezie prvních dvou Blatného sbírek má charakter impresivní lyriky toužící zachytit prchavé kouzlo okamžiku a odhalovat krásu všednosti. Jeho verše, vycházející z apollinairovské linie moderní české poezie (Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert), mají sugestivní melodičnost, která zvýrazňuje jejich melancholické ladění. Řada Blatného básní je lokalizována do rodného Brna, jehož atmosféru i scenerie nepřestával obdivovat. „Městský“ ráz jeho tvorby se ještě prohloubil ve sbírce Tento večer, psané v duchu poetiky Skupiny 42, se záměrem posílit kontakt s všední realitou zde autor vkládal do struktury básní útržky konverzace z ulice či hospody. Ve sbírce Hledání přítomného času se Blatný vrátil k rytmicky pravidelnému verši a znovu se oddal toku vjemů a vzpomínek, v nichž doznívá zejména ohlas válečných prožitků i dojmů z osvobození v roce 1945. Po více než třicetiletém publikačním odmlčení Blatný znovu vstoupil do české literatury básněmi vzniklými v emigraci a ovlivněnými autorovou duševní chorobou. Básník jako by se v nich navracel k dávným východiskům, jeho básnický svět ovládá melancholie návratů: nostalgickými verši plnými smyslovosti, vzpomínek a podvědomých asociací usiluje o integraci vlastní psychicky narušené osobnosti, o rekonstrukci paměti a o proniknutí do nejhlubších vrstev svého vědomí (Stará bydliště). Ve sbírce Pomocná škola Bixley je tento básnický integrační proces posunut až na samu hranici sdělitelnosti. Blatného básně jsou zde vybudovány na principu široce pojaté montáže či koláže a na asociačně spontánním řetězovitém proudu evokací. Ve volném toku básnické obraznosti, přerušovaném reflexivními glosami, makaronismy, osobními apely, citáty apod., se mísí vědomé s podvědomým v básnickou výpověď člověka, jemuž zůstal toliko jazyk jako poslední záštita jeho lidské identity.

Ivan Blatný zemřel 5. 8. 1990 v Colchesteru (Velká Británie).

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře