Dnes uplyne 30 let od úmrtí básníka Vladimíra Stuchla

Básník Vladimír Stuchl se narodil 18. 4. 1922 v Hradešicích.  Pocházel z učitelské rodiny. Po maturitě na reálném gymnáziu ve Strakonicích (1941) byl totálně nasazen v tamní zbrojovce. 1945 přešel do Prahy, kde studoval na FF UK filozofii, sociologii a estetiku (1945–1949) a 1950–1951 na Ústřední politické škole KSČ. Současně pracoval v tiskovém odboru Ústřední rady odborů, od roku 1947 byl redaktorem deníku Práce. V roce 1948 přešel do Lidových novin, 1951 se opět vrátil do Práce. V letech 1955–1960 byl zpravodajem ČTK v USA, 1961–1969 redaktorem a šéfredaktorem časopisu Květy. Od roku 1970 byl ve svobodném povolání, od 1972 redaktorem agentury Dilia.

V letech  1939–1942 přispíval do Studentského časopisu, 1943–1944 otiskoval básně a sloupky v Lidových novinách. Po roce 1945 publikoval v periodikách, v nichž působil, a dále v Literárních novinách, Novém životě, Rudém právu, Mateřídoušce aj. Užíval pseudonymu Jan Silvín a šifry Sl.

 Vladimír Stuchl vstoupil do literatury za okupace melodickou, impresionisticky laděnou lyrikou, evokující pocity smutku, melancholie a plynutí času (Břehy, Prchající laně). Na počátku 50. let pak publikoval dobově poplatnou poezii, v níž oslavoval cestu společnosti ke komunismu a vzýval atmosféru radosti, dělného společenství, společného štěstí, boje za mír a budování nového života (Nahlas). Výrazným inspiračním zdrojem autorovy tvorby se stal jeho pobyt v USA. Básnická sbírka (Doma i za mořem) i kniha reportáží (Dobrý večer, Ameriko!) vycházejí z kontrastu amerického kapitalismu a socialistické vlasti. Stuchlovi verše staví do popředí pocit osamocenosti, vzpomínky na český domov, pojímaný jako jistota tradic; základem reportáží pak je kritika povrchnosti amerického způsobu myšlení a obraz rubu americké legendy, zahrnující především problémy bídy a rasismu. V pozdějších básnických sbírkách převažuje lyrizace všedního života, důraz na roli poezie a krásy v konfrontaci se životní průměrností. Hlavními inspiračními zdroji básníkovi jsou příroda, vzpomínky na cizinu a nezadržitelnost, neuchopitelnost věčného života (Nepravidelnosti, Vrh nožů proti živé osobě). Ve sbírce Noční mlha se Stuchl inspiroval cyklem Leoše Janáčka Po zarostlém chodníčku.

Početná je Stuchlova tvorba pro děti a mládež, jíž se věnoval již od 50. let. Zprvu psal básně, říkadla a leporela přibližující okolní svět malým dětem. Pobyt v USA jej později inspiroval nejen ke knihám převyprávění amerických černošských a indiánských mýtů, pověstí, pohádek a humorných povídaček (Dolů po Mississippi, Strejček z Texasu), ale i k dobrodružné próze Prérií pádí kůň.

Vladimír Stuchl zemřel 4. 4. 1990 ve Strakonicích.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz