Dnes uplyne 30 let od úmrtí literárního historika a prozaika Bohuše Balajky

Bohuš Balajka – literární historik a prozaik, se narodil 13. 5. 1923 v Prštném u Zlína.

Občanským jménem Bohumil Balajka. Manželka Anetta Balajková (1923–2002, sňatek 1948) byla překladatelka krásné literatury z polštiny, syn Petr Balajka (*1958) je redaktor, fotograf a autor detektivních próz.
Bohuš Balajka se narodil v rodině rolníka, který však prožil dvacet pět let v USA jako pivovarský dělník. Studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži (1934–1938) a na reálném gymnáziu ve Zlíně (1938–1942), kde také maturoval. Rok pracoval v okresním úřadě ve Zlíně, poté byl do dubna 1945 pracovně nasazen v koksovně v Ostravě. Na FF UK, kde v letech 1945–1950 studoval češtinu a dějepis, byl žákem Alberta Pražáka a Karla Krejčího; navštěvoval také seminář Václava Černého. Roku 1946 absolvoval stipendijní pobyt v Polsku; PhDr. 1950 prací K dějinám česko-polských literárních vztahů. Poláci o české literatuře ve 40. letech 19. století. Zaměstnán byl jako odborný katalogizátor starých tisků v antikvariátu n. p. Kniha v Praze a od roku 1953 jako redaktor Státního pedagogického nakladatelství. Po nuceném odchodu z SPN pracoval v letech 1972–1975 jako korektor v tiskárně, poté jako metodik Ústředního domu pionýrů a mládeže. Od roku 1985 byl v důchodu.

Publikovat začal již během gymnazijních studií ve sborníku Mladá Morava (1940) a v časopise pro katolickou mládež Dorost (verše a prózu), po roce 1945 přispíval do Lidové demokracie a Kritického měsíčníku, od 50. let do Literárních novin, Nového života a Plamene (kritické stati, recenze a literární glosy o současné próze). Dále uveřejňoval články v časopisech Slovanský přehled, Literatura ve škole, Český jazyk a literatura, Učitelské noviny, Práce, Svět práce, Hlas revoluce, Hlas osvobozených a rovněž v periodikách polských (Świat, Varšava; Zwrot, Český Těšín). Po roce 1989 publikoval pravidelně v týdeníku Tvar (recenze a publicistické stati), příležitostně v Literárních novinách, Lidových novinách, Nových knihách, Scriptu a Iniciálách. V roce 1993 vycházel v Brněnském večerníku na pokračování Balajkův román Už se tam nevrátím. Je rovněž autorem rozhlasové hry o Jaroslavu Vrchlickém Jak táhla mračna (1986). V 50. a 60. letech psal doslovy k některým svazkům edice Mimočítanková četba (Karel Hynek Mácha, Alois Jirásek, Jiří Wolker, Karel Václav Rais) a vydával bibliofilie a novoročenky, k nimž psal předmluvy anebo doslovy. – Používal pseudonymu Kamil Petrů (ve Světě práce, Práci a v Tvaru). V 70. letech kryla některé jeho články svým jménem Hana Müllerová, jiné jeho manželka Anetta Balajková.

Od původního zájmu o polonistiku (populárně pojatá monografie Henryk Sienkiewicz) přešel Balajka k problematice starší i novější české literatury, přičemž nadále usiloval o skloubení literární historie s přístupným výkladem myšlenkově náročných děl (Komentář k Labyrintu světa a ráji srdce). Takovýto charakter má rovněž monografie Jaroslav Vrchlický, interpretující básníkovu tvorbu na pozadí jeho životních osudů. Monografie o Juliu Zeyerovi zůstala v rukopise. – V činnosti literárněkritické a publicistické, které se soustavně věnoval od 60. let, vycházel Balajka zpravidla z interpretační analýzy jednotlivých próz; v pozdější době se pak orientoval také na metodologické problémy literárněhistorické. – Těžiště Balajkovy celoživotní práce ovšem leží v učebnicích české literatury, zejména v rozhodujícím autorském podílu na dvoudílných Přehledných dějinách literatury, které ve svém základním pojetí vycházejí z koncepce Arna Nováka, podávají komplexní obraz o literárním vývoji do roku 1945 a vřazují českou a slovenskou literaturu do světového kontextu. První díl této příručky (do roku 1918) působil během 70. a 80. let pro zdařilé utřídění a přístupný výklad problematiky jako neoficiální a utajovaná středoškolská učebnice. – Až po Balajkově smrti vyšly jeho prózy: beletrizované vzpomínky na dětství na Valašsku Už se tam nevrátím a historický román Mezi trůnem a oltářem, v němž protipól Václava IV. a Jana z Jenštejna je nejen součástí rozsáhlé historické fresky, ale zároveň vytváří paralelu k událostem dvacátého století.

Bohuš Balajka zemřel 7. 2. 1994 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz