Dnes uplyne 30 let od úmrtí spisovatele Jiřího Sosnara

Jiří Sosnar se narodil 20. 5. 1914 v Hroznové Lhotě v rodině venkovského dělníka, po absolvování měšťanské školy se vyučil zámečníkem, příležitostně pracoval též jako instalatér, kopáč cihlářské hlíny, brusič nožů, kalkulant. Po roce 1930, kdy vstoupil do Komunistické strany Československa, většinou působil jako politický pracovník. V letech 1933–35 zastával v Hodoníně funkci krajského politického pracovníka Komsomolu, od roku 1935 byl (s výjimkou vojenské služby 1937–39) okresním tajemníkem KSČ v Kroměříži, Holešově, Olomouci a Hodoníně. Za organizaci politických demonstrací a stávek byl několikrát uvězněn. Na počátku okupace pracoval jako dělník v Olomouci a redigoval ilegální komunistický časopis Svobodná Haná. V roce 1940 byl zatčen a vězněn mj. v německé káznici Wohlau, kde byl jeho spoluvězněm muzikolog Vladimír Helfert (1886–1945). Pro těžkou tuberkulózu byl v roce 1942 z vězení propuštěn do nemocničního ošetřování. Nadále se však účastnil ilegální činnosti: působil jako krajský tajemník KSČ v Olomouci, redigoval noviny Moravská Rovnost a masové cyklostylované vydání publikace Dějiny VKS(b), byl rovněž komisařem partyzánské skupiny (za odbojovou činnost mu byla udělena četná vyznamenání). Po skončení války byl zvolen krajským tajemníkem KSČ v Olomouci (zde také pracoval v redakci Stráže lidu), stal se kandidátem Ústředního výboru KSČ a do roku  1948 byl poslancem Národního shromáždění; v roce 1947 absolvoval novinářskou školu – kurz pořádaný ÚV KSČ. V roce 1949 byl zbaven funkce (pro anarchistické aktivity v únoru 1948) a do roku 1954 pracoval v ČKD Sokolovo jako soustružník, pak byl vedoucím internátu (do 1958). Po rehabilitaci v roce 1957 se znovu vrátil k politické i redakční práci: do roku 1961 byl zástupcem šéfredaktora týdeníku Květy, do roku 1971, kdy odešel do důchodu, vedoucím redaktorem pražské redakce Práce (Bratislava).

Publikovat začal v roce 1935 v Rudém Slovácku (Hodonín), přispíval do periodik, v nichž působil, a dále do novin a časopisů Pochodeň (Hradec Králové), Stráž lidu (Olomouc), Rudé právo, Tvorba, Lidové noviny, Literární noviny, Mladá fronta, Květy, Práce, Čs. voják, Svět v obrazech, Voják, Hlas revoluce, Nový život, Praha–Moskva, Literární měsíčník a do dětských časopisů Ohníček, Pionýrské noviny, Pionýr aj.
Pro Československý rozhlas napsal hry Haniččina iniciativa (1950) a Mezičas (1984). Jako autor námětu a scenárista se s režiséry podílel na filmech Velká příležitost (1949, režie Karel Michael Walló, scénář pod pseudonymem Martin Gazda) a na filmové podobě vlastní prózy Jurášek (1956, režie Miroslav Cikán, scénář pod pseudonymem J. Sosnar-Gazda, spoluautor scénáře Vladimír Bor), která byla rovněž Zdeňkem Bláhou zdramatizována pro divadlo (1955).
Užíval pseudonymů Ivan Černý (Stráž lidu), Martin Gazda (1948–58), Martin Gazda-Sosnar, J. Sosnar-Gazda.

Do obou Sosnarových beletristických prací se promítlo autorovo komunistické přesvědčení. V próze pro děti Jurášek zachytil prostřednictvím titulní postavy, chlapce pomáhajícího partyzánské skupině, dobu nacistické okupace a rezistenci obyvatel Slovácka. Přes přiznávanou prvoplánovost, deklarativnost a didaktičnost zaujala próza dobrodružnou fabulací a byla přijímána jako klíčové dílo prózy pro mládež s okupační tematikou. V románu Divoká réva se Sosnar se stejně výchovným záměrem pokusil vyzdvihnout proletářskou soudržnost a zobrazit boj dělníků o sociální spravedlnost. Próza je vystavěna na protikladu mezi řemeslníkem, který dospěl až ke kolaboraci s nacisty, a jeho synem, jenž si zvolil cestu předjímající nové socialistické vztahy.
Edici vězeňských motáků a deníků Vladimíra Helferta Sosnar doplnil o literárně zpracované vzpomínky na jejich autora, významného českého muzikologa, a na káznici Wohlau.

Jiří Sosnar zemřel 26. 11. 1989 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře