Dnes uplyne 30 let od úmrtí spisovatele Miroslava Skály

Miroslav Skála – prozaik a dramatik, se narodil 6. 4. 1924 v Brně.  Manžel překladatelky a autorky knih pro mládež Liběny Skálové (* 1924). Narodil se v rodině učitele, dětství prožil v Kyjově, kde také od roku 1935 studoval reálné gymnázium. Během studií hrál ochotnicky divadlo i na trubku v jazzové skupině. Před maturitou byl v roce 1945 s celým ročníkem totálně nasazen na práci v hnědouhelném dole v Kyjově. Po válce vystudoval češtinu a ruštinu na FF MU v Brně (1945–49). V letech 1949–50 učil na dělnické přípravce ve Velkých Losinách, 1951–55 na Vojenské technické akademii A. Zápotockého. Poté byl redaktorem literárně-dramatické redakce Čs. rozhlasu v Brně. V roce 1963 nervově onemocněl a po dvouletém léčení odešel do invalidního důchodu. V letech 1970–76 spolupracoval s brněnským loutkovým divadlem Radost jako lektor a příležitostný loutkoherec. Zemřel sebevraždou 24. 2. 1989 v Brně.

Přispíval do časopisů: Blok (1949 zde debut statí o „nové“ funkci humoru a satiry); Roháč (Bratislava, 1959 zde první povídka), Plamen, Host do domu, Trn, Svobodné slovo, Dikobraz, Ahoj na sobotu aj. Pro divadlo Večerní Brno, které 1959 založil s Vlastimilem Pantůčkem a Vladimírem Fuxem, psal kabaretní pásma a satirické komedie. Psal také zábavné pořady pro Čs. rozhlas v Brně (1955–68), byl spoluautorem pořadu Rozhlasový měsíčník (1956–60, s V. Pantůčkem) a literárního magazínu Na shledanou v sobotu (1961–67). Podkladem pro stejnojmenný film se stala Skálova novela Cesta kolem mé hlavy (1984, r. + sc. Jaroslav Papoušek). Pro Čs. televizi napsal scénáře k filmům a inscenacím Svatební cesta do Jiljí (1984, r. Hynek Bočan, podle stejnojmenného románu), Chirurgové (1989, podle povídky Vladislava Vančury, r. Jiří Vanýsek), Útěk ze seriálu (1989, r. Hynek Bočan, podle povídky Únos ze seriálu z knihy Holubník na odvrácené straně Měsíce). Novela Moji dvojníci vycházela na pokračování v Brněnském večerníku (1991) a částečně též v brněnské revue Universitas (1993). V rukopise dosud zůstává kniha povídek Malé mozkové příhody. – V rozhlase užíval pseudonymu Zdeněk Vajda.

Na počátku 60. letech byl Skála spoluautorem komunálních satirických her divadla Večerní Brno, které se dobově vysmívaly individuálním lidským chybám a vadám a takovým společenským jevům, jako jsou byrokratismus, alibismus a dogmatismus (Pozor, hodný pes!); oficiální program tzv. „konstruktivní satiry“ z nich překročila především společenskokritická hra Drak je drak čili Kterak Žužličtí k rozumu přišli. – Od 70. let se Skála věnoval humoristické próze. Jeho první tři knihy v různých polohách domýšlejí komický střet vědeckého racionalismu s bohatostí a neuchopitelností reality. Humor prózy Svatební cesta do Jiljí takto vyrůstá z marné snahy psychologa-amatéra zkoumat prostřednictvím řady zkoušek vhodnost snoubenky pro manželství, próza Cesta kolem mé hlavy za 40 dnů z komické perspektivy vykresluje psychiatrickou léčbu přepracovaného učitele. Hrdinou knihy Uvěřitelné příhody doktora Papula je fiktivní postava amatérského filozofa Papulipidesa a jeho zápas s náhodou a nevypočitatelností, které ruší vědecké zákonitosti. Součástí Skálovy intelektuální poetiky je ironie, absurdita, nonsens a černý humor a také jazyková hra se slovy, s jejich sémantikou a etymologií, s novotvary i gramatickými kategoriemi. V pozdějších knihách se Skála vrátil k moralistní satiře, která využívá postupů žánrové parodie (Holubník na odvrácené straně Měsíce), a antiutopii parafrázující biblický mýtus (Tamtamy). Autorův v humoristické literatuře neobvyklý zájem o psychologii postav dokládá novela Moji dvojníci, asociující a aktualizující studentské zážitky Skálovy generace na brněnské Filosofické fakultě. Až po autorově smrti vyšel též „velký atlas malých strašidel“ Strašidlopis, jehož spoluautorem byl výtvarník Milan Zezula.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz