Dnes uplyne 30 let od úmrtí spisovatele Viléma Sachera

Vilém Sacher se narodil 17. 2. 1907 v Prostějově. Vyrůstal v početné rodině krejčího. Maturoval na prostějovském reálném gymnáziu (1925) a jako vynikající student byl doporučen na vojenskou akademii v Hranicích (1925–1927). Po jejím absolvování sloužil jako poručík u 105. dělostřeleckého pluku v Českých Budějovicích. 1934–1937 pokračoval ve studiu na Vysoké škole válečné v Praze, poté byl v hodnosti kapitána přeložen na velitelství 3. rychlé divize do Bratislavy. Se vznikem Slovenského státu a okupací Čech a Moravy se musel vrátit do Prahy, kde mu bylo v rámci likvidace velitelského sboru bývalé Čs. armády přiděleno civilní zaměstnání v Elektrických podnicích. Krátce, do uzavření vysokých škol, navštěvoval novinářské oddělení Svobodné školy politikých nauk. Aktivně pracoval v ilegální vojenské odbojové organizaci Obrana národa. Počátkem 1940 se přes Slovensko, Maďarsko (zde byl několik týdnů vězněn, propuštěn na zásah jugoslávského diplomata M. Kićevace), Srbsko a Blízký východ dostal do Francie. Po její kapitulaci odešel v červnu 1940 do Velké Británie, kde působil jako přednosta 2. (zpravodajského) oddělení 1. čs. brigády na základnách v Cholmondeley a Leamingtonu. Později byl přidělen do studijní skupiny exilového ministerstva národní obrany v Londýně (mj. se zde připravovalo ozbrojené povstání v protektorátu a na Slovensku). 1943 byl odvelen do SSSR s úkolem založit a vycvičit 2. čs. paradesantní brigádu v Jefremově. Po vážném zranění při autohavárii, které jej natrvalo vyřadilo z výsadkářského výcviku, převzal velení dělostřelectva 3. čs. brigády v Sagaduře. S touto jednotkou prošel boji u Dukly, Jasla, Liptovského Mikuláše aj. 1946–1947 byl vyslán na Akademii generálního štábu K. J. Vorošilova v Moskvě. Po návratu vedl 3. oddělení hlavního štábu a stal se velitelem dělostřelecké divize Kolín a Mladá Boleslav. Jako zapálený sportovec stanul v čele Armádního tělovýchovného klubu, byl autorem armádního vystoupení na 9. Všesokolském sletu v červnu 1948. 1950 byl povýšen na generálporučíka, ale již 1951 během armádních čistek propuštěn do zálohy. Po nuceném vystěhování do Skalice u České Lípy byl až do 1955 zaměstnán u lisu v českolipské Tatře a jako lesní dělník, později pracoval v pohostinství (Jablonec nad Nisou, Hamr na Jezeře, Libverda, Mariánské Lázně, Doksy, Špindlerův Mlýn). 1965 byl částečně rehabilitován, stal se provozářem pražské vojenské zotavovny a od 1967 vedoucím svazáckého Junior-hotelu. 1970 neprošel prověrkami, byl zbaven místa a poslán do důchodu. Jeho knihy byly vyřazeny z knihoven i edičních plánů. Po podpisu Charty 77 byl Sacher degradován na vojína a současně mu byly odňaty čs. řády a vyznamenání spolu se zákazem nosit vyznamenání jiných států. Plně rehabilitován byl 1990.

 Přispíval do vojenských listů Plamen svobody, Lidová armáda a dalších, sportovních periodik. Byl redaktorem čtyř ročníků armádního časopisu Výcvik malých jednotek (od 1947). V samizdatové edici Petlice mu byly vydány knihy pamětí Krvavé velikonoce (1978) a čtyřsvazková Armádo, k noze zbraň! (1983-1984). Část jeho tvorby zůstala v rukopise: Válka skončila na Hané (životopisný román, 1970), Psáno na lafetě (vzpomínky na boje dělostřelců u Jasla), Ve stínu popraviště (dobrodružný příběh vycházející ze zážitků ve Francii a Anglii, 1975), Nebeská brigáda (vzpomínky na formování a výcvik 2. čs. paradesantní brigády v Jefremově) a Daleká cesta (1985); většina samizdatových i rukopisných publikací je k dispozici v knihovně Libri prohibiti v Praze.

 Těžištěm Sacherovy tvorby jsou vzpomínkové prózy, které začaly vznikat ve druhé polovině 60. let na základě autorových předválečných a válečných deníků, válečných deníků 1. čs. sboru a 3. čs. brigády. Cele zaujat snahou o pravdivost záznamu v nich Sacher rezignoval na zachycení širších historických souvislostí a podal osobní, subjektivně zabarvené svědectví o událostech a bojích druhé světové války. V protikladu k oficiální historiografii a dobové propagandě se ve svých pamětech dotýkal některých tradičně zamlčovaných nebo účelově pozměňovaných skutečností a usiloval o odkrytí pravé lidské a profesionální tváře vojáků a vyšších velitelů. Současně s tím demytizoval i hrdinství čs. vojáků na frontě a odmítl prázdné, slovně proklamované vlastenectví. Od širokého záběru první vzpomínkové prózy (Pod rozstříleným praporem), která ve zkratce zachycuje události od 28. září 1938 do května 1945, přešel Sacher k vylíčení dílčích válečných epizod: próza Na počátku stála smrt popisuje přesun 3. čs. brigády ze Sagadury na frontu a její první těžké boje v okolí Krosna a Wrócanky v září 1944, kde nekompetentní velení a špatná taktika zavinily zbytečné utrpení a ztráty, próza Krvavé velikonoce pak bojový postup brigády na jaře 1945 přes Malou Fatru na Liptovský Mikuláš a Žilinu. Se zaměřením na detail tu autor zároveň zvyšuje míru literární stylizace, popisnost a dokumentárnost jsou postupně nahrazovány živými, z paměti rekonstruovanými dialogy, psychologickou drobnokresbou postav a podrobným popisem prostředí, v němž se lyrické prvky mísí se strategickými úvahami. Sacherovy střízlivě psané prózy jsou působivým a plastickým obrazem války a zároveň sondou do psychologie frontového vojáka, výpovědí o nepatetickém, přirozeném a na strachu vyvzdorovaném hrdinství.

Vilém Sacher zemřel 14. 8. 1987 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz