Dnes uplyne 30 let od úmrtí spisovatele Vlastimila Miloty

Vlastimil Milota – básník a prozaik, se narodil 23. 12. 1923 v Lipanech nad Torysou.  Otec byl Čech, respicient finanční stráže, později úředník, matka, Slovenka, pracovala jako dělnice. Dětství a mládí prožil na Slovensku. Reálné gymnázium studoval v Košicích (1935–38), po jejich okupaci maďarskou armádou kvartu na gymnáziu v Prešově. V roce 1939 byl otec propuštěn ze služeb Slovenského státu a rodina se odstěhovala do Rakovníka, kde Milota maturoval na obchodní akademii (1943). Poté byl nasazen na nucené práce v Německu (Mnichov); v březnu 1945 utekl. V letech 1945–47 absolvoval vojenskou službu v západočeském pohraničí, v letech 1947–49 pracoval jako účetní rakovnické mydlárny, margarinky a parfumerie (v této době byl rovněž na dobrovolné brigádě v kamenouhelném dole). Od roku 1949 byl vojákem z povolání, v roce 1953 absolvoval vysokou vojenskou školu v Praze. Působil ve štábních a pedagogických funkcích (Praha, Prešov, Nitra), od roku 1958 v Brně. V roce 1963 byl z vojenské služby propuštěn a stal se spisovatelem z povolání. V letech 1969–76 pracoval v psychiatrické léčebně v Kroměříži jako vedoucí dokumentačního střediska a knihovny. Poté se věnoval literatuře, příležitostně pracoval např. jako noční vážný na řepné kampani v cukrovaru, strážný v plnírně propan-butanu apod. Žil v Hustopečích u Brna.

Verše začal publikovat v Hostu do domu a Kultuře (1959), Slovenských pohľadech (Bratislava 1963), Plameni, Sešitech pro mladou literaturu, verše i prózu uveřejňoval v časopisech a novinách Kultura, Literární noviny, Červený květ (Ostrava), Obrana lidu, Rovnost, Rudé právo, Svobodné slovo, Květy, Mateřídouška, Literární měsíčník, Tvorba, Věda a život, Duha (Brno), Malovaný kraj (Břeclav) aj. Spolupracoval s Čs. rozhlasem (dramatizace románu Ruleta, 1973, a adaptace próz Poslední etapa, 1985, a Šestý splav, 1986) a s Čs. televizí (Poslední etapa, 1968, podle stejnojm. prózy), Ruleta (Bratislava 1981). Jan Skácel uspořádal rozhlasové pásmo z jeho veršů Schůzky s tmou (1963).

V 60. letech se Milota představil básnickými sbírkami Schůzky s tmou a Vytloukání klínů, které vycházejí z životních zážitků, obsahují i nebanální, cudnou milostnou lyriku a pokoušejí se vystihnout půvab moravské krajiny. Souběžně publikoval prózy psané slovensky a se slovenskou tematikou. Postavu Jánošíka zachytil v románu Já musím byť zbojník, zkušenosti autorova otce z doby Maďarské a Slovenské republiky rad se odrazily v románu Ruská ruleta. Od konce 60. let dával Milota přednost českému jazyku a prozaickému žánru. V centru jeho tvorby byly novely, vyznačující se realistickou kresbou různorodého prostředí a inspirované válečnými událostmi na Slovensku (Poslední etapa, Mlčení na medvěda) nebo prostředím jižní Moravy, v nichž dominuje varování před narušením přírodní i životní rovnováhy (Znamení ryb, Let okrového čmeláka). Často zobrazoval člověka v mezní životní situaci, ať již je to vypjatá doba totálního nasazení (Tiché vzpoury), nebo bilancování nespravedlivě odsouzeného člověka, vracejícího se zpět do normálního života (Neznámý voják), či problémy spojené s odhalováním dávné viny (Mlčení na medvěda). Výběr takřka všech protagonistů poznamenala autorova dlouholetá vojenská služba: jsou jimi většinou vojáci, kteří obtížně hledají zakotvení a uplatnění v rozporuplném civilním světě. Tvorba z posledních let inklinovala k humoristickému a detektivnímu žánru. Ale i v ní se projevuje rozpor mezi hledáním kladu v době a lidech a nalézáním kontroverzních absurdit.

Vlastimil Milota zemřel 25. 11. 1993 v Hustopečích.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz