Dnes uplyne 30 let od úmrtí spisovatelky Aleny Vostré

Alena Vostrá – prozaička, dramatička, autorka knih pro děti, se narodila 17. 5. 1938 v Praze.

Rozená Obdržálková; 1963–88 provdána za divadelního režiséra, teoretika, dramatika Jaroslava Vostrého. Narodila se v rodině strojního inženýra; matka Božena Obdržálková (1903–1989) je autorkou memoárové prózy Bylo…, knižně vydané v souboru Růže z pražských trhů (1981).
Alena Vostrá po maturitě na jedenáctileté střední škole (1956) absolvovala dva semestry na Zeměměřičské fakultě ČVUT a v roce 1958 přestoupila na studium loutkářství na DAMU. Roku 1960 byla pro „individualismus“ z fakulty vyloučena, po vleklém odvolacím řízení byla rehabilitována. Protože jí však návrat k původnímu oboru nebyl doporučen, od letního semestru 1962 pokračovala ve studiu dramaturgie. V době, kdy byla z fakulty vyloučena, mj. vyráběla loutky pro Ústředí lidové umělecké výroby a externě spolupracovala s redakcí pro děti Čs. rozhlasu. Vyřizovala dětskou korespondenci, adresovanou populární pohádkové postavě Hajaja, a pro stejnojmennou relaci na dobrou noc napsala řadu původních pohádek (vydány v souboru Laris Ridibundus). Po absolutoriu (1966, diplomová práce: drama Na ostří nože a jeho dramaturgický rozbor) si zvolila svobodné povolání. Za tzv. normalizace měla omezenou možnost publikace.

Od 60. let přispívala do časopisů: Literární noviny, Tvář, Plamen (1963 zde novela Elegie, pod jménem Alena Králová, 1964 novela Bůh z reklamy), Host do domu, Orientace, Divadlo (1966 zde dramatizace románu Fjodora Michajloviče Dostojevského Zločin a trest napsaná s Jaroslavem Vostrým, 1967 drama Na koho to slovo padne, 1968 drama Na ostří nože) aj. Od 70. let přispívala pohádkami a krátkými prózami do dětského časopisu Mateřídouška, po 1989 otiskovaly její články Tvorba, Literární noviny a Přítomnost. Pro Filmové studio Gottwaldov napsala scénář filmu pro děti Výbuch bude v pět (1984, r. Josef Pinkava, podle prózy Výbuch bude v šest). Je rovněž autorkou námětů a scénářů k řadě krátkých animovaných filmů téhož studia, mj. Konec kouzelníka Uhahuly (1981, r. Hermína Týrlová) a Bububu (1982, r. Ludvík Kadleček). Čs. rozhlas uvedl její hru pro mládež Na shledanou na severu (1982, podle Alexandra Marjamova) a rozhlasové přepisy na divadle neuvedené komedie Prosím jen vážně (1985) a monodramatu S ženami je kříž (1991); uvedl také rozhlasový přepis jejího románu Tanec na ledě (2005, dramatizace Šárka Kosková). Pro Čs. televizi napsala hru pro děti Krejčí Záševek a bradatý kámen (1977, r. Milan Peloušek). – Na začátku 60. let užívala krátce jméno z prvního manželství Alena Králová. Pohádku Co mně ryba vyprávěla (1981) podepsala za autorku Eva Šmídová.

Literární činnost Aleny Vostré je prostoupena hledáním hodnot, které zpochybňuje neuchopitelná a tragikomická „životní hra“. Její dramatická tvorba je těsně spjata s inscenační poetikou divadla Činoherní klub, k jehož kmenovým autorům do konce 70. let patřila. Své ústřední téma Vostrá ztvárňovala dvojím způsobem.
V dílech napsaných spolu s Jaroslavem Vostrým na náměty klasických předloh (Zločin a trest, Candide aneb Optimismus, Být královnou v Samandalu) konfrontuje ambice, popřípadě naivní ideály hlavních hrdinů s groteskní realitou života. Její původní hry předvádějí deformovanou současnost jako samoúčelnou, absurdní „hru na činný život“ či jako hru samu o sobě, suplující pocit nenaplněnosti a zbytečnosti (Na ostří nože, Na koho to slovo padne).
V dílech prozaických Vostrá zachovávala tradiční epické postupy, při výstavbě textu však důsledně odváděla pozornost od vnější dějové linie a soustřeďovala se na vykreslení souvislostí mezi fakty zdánlivě podružnými, která se ale posléze zvýznamňují a v závěrečné klíčové situaci odhalují tragickou polohu předcházející nezávazné hravosti (Elegie). Důležitým tvárným prostředkem je i zde nekonvenčně užitý dialog, těžící ze sémantické hry se slovy a z absurdního prolínání kontextů promluv, které jen zdánlivě odkazují k hrabalovským „hovorům ulice“, ve skutečnosti jsou důsledně stylizovány tak, aby zvýraznily tragikomicky sebestřednou „mechaniku“ lidských interakcí (Vlažná vlna).
Jestliže v 60. letech byla Vostrá zaujata všednodenností, v prózách z 80. a 90. let konstruovala příběhy pohybující se v rovině mezních situací a využívající i kriminální zápletky a motivu tajemství. Jejich prostřednictvím autorka obracela pozornost k psychologickým aspektům lidského jednání a zpochybňovala možnost poznání zákonitostí mezilidských vztahů i světa, ve kterém se uskutečňují (Než dojde k vraždě, Tanec na ledě, Médium).
Významnou součást literární činnosti Aleny Vostré tvoří autorské pohádky a příběhy pro děti, v nichž výrazně uplatnila smysl pro verbální i situační humor (Všema čtyřma očima, Výbuch bude v šest, Benedikt sluhou barona Prášila aj.).

Alena Vostrá zemřela 15. 4. 1992 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře