Dnes uplyne 35 let od úmrtí básníka a překladatele Jana Zábrany

Jan Zábrana pocházel z učitelské rodiny. Narodil se 4. 6. 1931 v Herálci u Humpolce. Matka Jiřina Z. je autorkou posmrtně vydaných memoárů Ohlédnutí, manželka Marie Z. byla dlouholetou redaktorkou nakladatelství Odeon.

Vychodil obecnou školu a reálné gymnázium v Humpolci. Oba jeho rodiče byli na počátku 50. let po vykonstruovaném obvinění z velezrady odsouzeni k dlouholetým trestům. Po maturitě chtěl studovat klasickou filologii na FF UK, z kádrových důvodů však nebyl přijat. Jako náhradu si zvolil Římskokatolickou cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Praze, ale po dvou letech byl vyškrtnut. 1952-53 se učil zámečníkem ve vagónce Tatra-Smíchov, 1953-54 pracoval jako brusič. Psal poezii, pokoušel se o prózu, spolu s J. Jedličkou napsal divadelní hru Marodiáta, předkládal a navazoval bohaté kontakty s výtvarníky, spisovateli a překladateli. Zvláštního významu pro něho nabyla setkání s B. Hrabalem a návštěvy u J. Koláře, k jeho nejbližším přátelům patřil J. Škvorecký.

Koncem 1955 byl přijat za člena Kruhu překladatelů a začal se živit jako překladatel z povolání.

První články, překlady i vlastní verše uveřejňoval ve školním časopise humpoleckého gymnázia Výkvět. Oficiálně začal publikovat od poloviny 50. let. Postupně přispíval překlady, ale i verši do Května, Hosta do domu, Rudého práva, Literárních novin, Světové literatury a řady dalších.

Během svého života se mohl prezentovat především jako překladatel. Překládal z moderní angloamerické a ruské literatury, a to jak poezii, tak prózu, zcela výjimečně pak i dramata (hry I. Babela). Nevyhýbal se ani tvorbě detektivní (A. Christie, E. McBain aj.). Z ruské literatury se věnoval hlavně dílům S. Jesenina, I. Bunina a I. Babela, z amerického písemnictví beatnické generaci (L. Ferlinghetti, A. Ginsberg aj.)

Se Zábranovou překladatelskou prací je úzce spjata také činnost pořadatelská a komentátorsky interpretační. Obsáhlý posmrtný výbor z doslovů a předmluv Potkat básníka představil Zábranu jako esejistu.

V 60. letech vyšla pod jeho jménem próza pro děti Táňa a dva pistolníci a tři detektivní příběhy Vražda pro štěstí, Vražda se zárukou a Vražda v zastoupení. Posmrtně byl jako prozaik představen i výborem povídek z 50. let – Sedm povídek. Souhrn jeho básnických sbírek (Utkvělé černí ikony, Stránky z deníku, Lynč), včetně těch, jež byly později vydány z pozůstalosti (Jistota nejhoršího, Zeď vzpomínek), pak odhaluje, že poezii se věnoval celoživotně. Torzem zůstal cyklus básnických textů Zeď vzpomínek, rozepsaný na přelomu 60. a 70. let; nikdy též autor nedokončil básnickou skladbu Havran.

Významnou součástí tvorby Jana Zábrany jsou deníkové záznamy, vedené od gymnazijního období a zprostředkované na počátku 90. let ve výboru Celý život.

Jan Zábrana zemřel 3. 9. 1984.

Zpracováno podle: Slovník českých spisovatelů od roku 1945, Brána 1998