Dnes uplyne 35 let od úmrtí spisovatele A. C. Nora

A. C. Nor – vlastním jménem Josef Kaván, od roku 1926 jméno úředně změnil připojením pseudonymu na Josef Kaván-Nor. Narodil se 19. 9. 1903 v Kylešovicích. Byl prvorozeným synem mlynářského dělníka, dětství strávil v Hlavnici u Opavy. Po absolvování klasického gymnázia v Opavě (maturita 1924) vystudoval moderní filologii na FF UK (1924–1929, PhDr. 1946 prací Jiří Wolker a jeho generace). Již na gymnáziu se zúčastnil studentského literárního snažení kolem časopisu Oheň. V letech 1929–1932 působil v redakci večerníku Telegraf v Praze (v tiskovém koncernu Melantrich). Když byl během hospodářské krize propuštěn a nenašel jiné redaktorské místo, rozhodl se pro dráhu spisovatele z povolání; některé své knihy také sám vydával a staral se o jejich prodej, často též přednášel o současné české literatuře pro veřejnost, střední a odborné školy a v Čs. rozhlase, a rovněž v cizině (mj. 1936 ve Vídni, Lublani a Mariboru). Zároveň pracoval propagačně pro ELK. Hojně cestoval po Evropě. Od poloviny 20. let člen moravské Literární skupiny, od roku 1935 byl činný v Moravském kole spisovatelů. Po válce byl pokladníkem výboru Syndikátu českých spisovatelů, v únoru 1948 byl z výboru i ze Syndikátu vyloučen a jeho již vytištěný román Zločin na samotě se nesměl prodávat. Roku 1952 Nor nastoupil do zaměstnání jako pomocný dělník, již na jaře se však stal jazykovým redaktorem v Technicko-vědeckém vydavatelství (od 1953 Státní nakladatelství technické literatury). Znovu publikovat mu bylo povoleno roku 1956, kdy byla – po intervencích Viléma Závady, podnícených Vojtěchem Martínkem – opět vydána jeho prvotina; nové práce vycházely teprve od poloviny 60. let. Do důchodu odešel roku 1963. Od konce 50. let si přivydělával excerpováním časopisů a novin pro retrospektivní bibliografii Ústavu pro českou literaturu ČSAV. Zemřel v Praze 29. 7. 1986.
Přispíval do časopisů a novin Jitro (1921 zde debut pod pseudonymem Bolemír Hlavnický), Bezručův kraj a Svobodná republika (oba Opava), studentského časopisu Oheň (pod množstvím pseudonymů a šifer), Moravskoslezský deník (Moravská Ostrava, 1924 zde na pokračování román Bürkental), Host, Pramen, Zvon, Literární rozhledy, Kruh (Moravská Ostrava), Sever a východ (Turnov), Právo lidu, Tribuna, Národní práce, Rozpravy Aventina, Lidové noviny, České slovo, Venkov, Lumír, Lidová demokracie, Literární noviny (od roku 1927, pak 1964–1968, resp. též Literární listy a Listy), Svobodné noviny, Rudé právo, Národní osvobození aj.; příspěvky uveřejňoval také v obrazových periodikách: Domov a svět, Salon, Gentleman, Jas, Pestrý týden, Svět v obrazech, Magazín Z. Byl spoluzakladatelem a redaktorem opavského studentského časopisu Oheň (1924), založil a s Vilémem Závadou a Zdeňkem Vavříkem redigoval časopis Kruh (1925; vyšlo jediné číslo), redigoval orgán Literární skupiny Host (1926–1928), deník Telegraf (červen až prosinec 1931), rubriku o knihách časopisu Růst (1947); redigoval též řadu knižnic (1925–1927 Mladí autoři u Františka Svobody v Praze-Nuslích, od podzimu 1942 do roku 1948 Český román, Ilustrovaný český román, Český humor a Aktuality a dokumenty v nakladatelství Aloise Hynka v Praze). Kromě stálého pseudonymu A. C. Nor používal také pseudonymů Bolemír Hlavnický, Josef Dvorský, Josef Matýsek, Silesiacus, K. Slezák, dále pak Alfa X, Bělin, Bělinskij, Bethlen Gabor, Ero, Ferry, Petr Kýr, F. Majakov, F. Majakovskij, J. Úder, Karla Horká, Omar Paša, Prof. Dr. Bělin, Tóma Bojar, Zdenin; a šifer ACN, acn, -acn, A. C. N. , a. c. n. , Běl. , Ch. , N. , n, (N), nr, nr. , -nr, -nr-, -nr. -, -o-, -or, -or. , r, r. , -r. , r-.
O „naplnění autorova odkazu“ usilují pořadatelé literární soutěže Hlavnice A. C. Nora (od 1994).
Nejpříznivější ohlas u čtenářů i kritiky vzbudila N. prvotina Bürkental (napsaná z podnětu Vojtěcha Martínka). V době, kdy v mladé próze převládala expresionistická či poetistická stylizace, podal v ní svěže viděný a s elánem vyprávěný barvitý a neidealizovaný výsek života slezské vesnice po první světové válce; v řadě vyostřených konfliktů vystihl selskou lásku k půdě i psychiku generačně rozčleněného vesnického kolektivu. Zaměření na pudovost postav přerostlo v následujícím románě Rozvrat rodiny Kýrů, podávajícím historii mravního úpadku selského rodu, až v ponurý obraz lidských vášní a zločinů. Projasněnější byl román Raimund Chalupník o životním vzestupu bezzemka, plahočícího se zprvu v cizí službě, k němuž dala podnět životní cesta spisovatelova otce k vlastnictví gruntu.
Po opuštění slezské tematiky přivedla Nora snadná tvořivost k rozmělňování talentu a k nahrazování tvůrčího úsilí rutinou a zálibou v efektech. Platí to zvláště o povídkách a románech studentských (dokumentární význam má román Jedno pokolení, líčící hlavně erotické krize příslušníků jeho generace), velkoměstských a kriminálních; konvencí je poznamenán i román ze středočeské vesnice Jed v krvi. Teprve návrat k tématu slezské vesnice, k němuž došlo za druhé světové války, opět pozvedl úroveň Norovy prózy; v románech Můj nepřítel osud a Tvář plná světla vystřídal někdejší autorovu zálibu v pudových postavách důraz na cílevědomé charaktery s pevnou vůlí a mravním odhodláním, na vystižení vnitřního života nesložitých venkovských lidí a jejich citového hledání. V opožděně vydané volné trilogii autor kronikářským způsobem beletrizoval osudy Slezska od nástupu Henleinovy sudetoněmecké strany (Přišel den) přes zobrazení života mnichovskou dohodou odtržených vesnic na Opavsku za nacistického panství i pokusů o zorganizování odboje (Zmučená země) až po těžce zaplacené osvobození (Vichřice).  Vydání autorových vzpomínek Život nebyl sen bylo odloženo tzv. normalizací.
Zpracováno podle: Slovník českých spisovatelů od roku 1945, Brána 1998

Komentáře