Dominik Tatarka se narodil 14. 3. 1913 v Plevníku – Drienové v početné rolnické rodině, jeho otec však padl v první světové válce. Dominik za pomoci stipendia vystudoval na Karlově univerzitě v Praze obory francouzština a čeština. Krátce pobyl na pařížské Sorbonně. Za 2. světové války vyučoval na gymnáziu. Zapojil se do Slovenského národního povstání a partyzánské činnosti. Po válce pracoval jako novinář, byl funkcionářem Svazu československých spisovatelů. Jako komunista se Dominik Tatarka v prvních poválečných letech spojoval ve svých názorech s komunistickou vizí, od poloviny padesátých let se stal kritikem totalitního režimu. Postavil se proti okupaci Československa v roce 1968, spolupracoval s českými disidenty. Jako jeden z mála Slováků podepsal Chartu 77. Za svou činnost byl pronásledován, jeho díla byla stažena, nesměl publikovat a jeho tvorba osmdesátých let vycházela jen v exilu.
Dílo Dominika Tatarky:
Próza:
Začáteční povídková tvorba Dominika Tatarky byla uveřejňována zpočátku
časopisecky.
V úzkosti hľadania – 1942, souborné vydání povídek. Základním tématem
povídek je ohrožení člověka člověkem a pocit vzájemného neporozumění.
Panna zázračnica – 1944, dílo vyznívá optimističtěji, ideou je síla
tvořivé aktivity, jako principu svobodné seberealizace člověka.
Farská republika – 1948, v tomto románu se autor zaměřil na ovzduší
totalitního Slovenského státu za druhé světové války.
Rozhovory bez konca – 1959, román o osamělosti člověka a jejímu
překonání lidskou účastí
Démon súhlasu – 1963, traktát z konce stalinské epochy, jímž ohlásil
naprostý rozchod s komunistickou linií.
Písačky – 1984 – 88, trilogie vzniklá v samizdatovém období obsahuje
formou deníkového záznamu úvahy o smrti, samotě v odcizené společnosti i o
erotických zážitcích.
Navrácačky – 1988, kniha vpomínek
Tatarkovo dílo doplňují eseje a kritiky, které byly vydány v souborech:
Hovory o kulture a obcovaní – 1995
Kultúra ako obcovanie – 1996
Dominik Tatarka zemřel 10. 5.1989 v Bratislavě.
Zpracováno podle: www.spisovatele.cz