Dnes uplyne 35 let od úmrtí spisovatele Jana Blahoslava Čapka

Jan Blahoslav Čapek – literární historik, prozaik a básník, se narodil 6. 11. 1903 v Třebechovicích pod Orebem.  Pochází z rodiny českobratrského faráře. Jeho první žena Vlasta Čapková (1907–1980) uveřejnila pod pseudonymem Vlasta Horská román Helena (1943) a básnickou sbírku Na rozcestí (1944).
Čapek studoval gymnázium v Pardubicích, v Hradci Králové a v Rychnově nad Kněžnou (maturita 1923), češtinu a angličtinu na FF UK v Praze, kde byl žákem Jana Jakubce a Miloslava Hýska (PhDr. 1927 prací Tvůrčí básnické dílo Josefa Václava Sládka). Pracoval jako knihovník (1928–1929), redaktor časopisu Kostnické jiskry (1930–1936), tajemník Extenzí československých vysokých škol (1935–1939, poté 1945), úředník ministerstva zahraničí (1938–1939). Během okupace byl zaměstnán v lexikografické a bibliografické komisi ČAVU. Roku 1934 se na FF UK habilitoval prací Československá literatura toleranční 1781–1861. Českou a světovou literaturu přednášel v letech 1930–1939 na Husově fakultě, 1939 a 1945 na Vysoké škole obchodní, 1941–1942 na pražské konzervatoři. Od roku 1945 byl profesorem české literatury na FF UK, od roku 1959 zaměstnán v PNP, pak v Ústavu pro dějiny UK. V roce 1968 se vrátil na FF UK (do 1971, kdy odešel do důchodu). Podnikl několik studijních a zároveň přednáškových cest (Anglie, Švýcarsko, Švédsko, Polsko, Itálie, Indie).

 Od roku 1924 přispíval hlavně do periodik: Host, Zvon, Rozpravy Aventina, Čin, Lidové noviny, Literární noviny, Časopis Českého muzea, Acta Comeniana, Slovo a slovesnost, Slovesná věda, Slovenské smery (Bratislava), Naša veda (Bratislava), Časopis pro moderní filologii, Naše doba (zde jeho nejsoustavnější literárněkritická činnost), Česká mysl, Acta Universitatis Carolinae – Philologica 1–3 (1967 zde Dvě kapitoly o baroku, i sep.) a do řady zahraničních periodik, např. Pamiętnik słowiański (Vratislav), Slavische Rundschau (Vídeň), Sezione Slava (Neapol, 1975 zde studie Paradox české renesance, i sep.) aj. Redigoval časopis Kostnické jiskry (1930–1936), knižnice Špalíček (1927–1940, s Annou Císařovou-Kolářovou), Sloupové pamětní (památky z doby reformace, 1942–1949), rubriku poezie v časopise Tvar (1940–1948), prózu v časopise Vinohrad (1946–1948). V samizdatu vyšla pod pseudonymem Robert Jasen Čapkova studie Zápas o nové lidství a program nového českoslovenství (1980). Pseudonym a šifry: Jan Styr; J. B. Č., jbč, Jek, -k, nk.

 Literární historik Jan Blahoslav Čapek začínal jako prozaik a především jako autor poezie, přecházející od přírodní lyriky k duchovním vizím; novelou z pobělohorského období (Za jazyk přibitý) své knižní publikace také uzavřel. – V odborných pracích, zabývajících se z velké části starší českou literaturou, navazoval (v duchu svého učitele Jana Jakubce) na faktograficky zaměřený pozitivismus, ve výkladu se pak soustřeďoval k ideové a zvláště k mravní problematice. Tvar a estetické působení díla zůstávaly na okraji jeho zájmu. Duchovní pojímání literatury souvisí s Čapkovým evangelictvím, které se projevuje i ve výběru témat (období reformace, a zvláště osobnost Jana Amose Komenského, nové oživení protestantismu na přelomu 18. a 19. století, národní obrození, vůdčí význam Tomáše Garrigua Masaryka aj.). Celým Čapkovým dílem prochází idea čechoslovakismu. Řadě starších i novějších slovenských spisovatelů věnoval Čapek také jednotlivé studie; pasáže o slovenské literatuře zpracoval pro Jakubcovy Dějiny české literatury. I v jeho nejrozsáhlejší literárněhistorické práci Československá literatura toleranční 1781–1861, která shromažďuje bohatý pramenný materiál, zastupují většinu sledovaných evangelických autorů česky píšící Slováci. Čapkovy komeniologické studie shrnují posmrtné výbory Na cestě z labyrintu. Komenský a východní Čechy a Několik pohledů na Komenského.
Čapkův důraz na sepětí literatury a života se aktualizujícím způsobem projevil koncem 30. let: na národní ohrožení reagoval prací Zápas o svobodu v zrcadle československé literatury, probírající dané téma od Kosmovy kroniky. Tehdejší názory rehabilitující období baroka v Čechách se pokusil korigovat ve třech studiích souboru Z kulturních dějin českých 17. a 18. století. Po válce vydal informativně zaměřený spisek Profil české poezie a prózy od roku 1918. Autory 20. století se částečně zabývá také reprezentativní výbor studií Záření ducha a slova. I v těchto podrobnějších portrétech převažuje soustředění na myšlenkový profil spisovatele, přičemž Čapek nejvíce oceňuje „touhu po Absolutnu“.
Okrajově, jen časopisecky a v doslovech (kromě mladické práce o Henriku Ibsenovi), se Čapek zabýval také jinojazyčnou, zvláště anglickou literaturou.

Jan Blahoslav Čapek zemřel 10. 9. 1982 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz