Dnes uplyne 35 let od úmrtí spisovatele Jaroslava Nečase

Jaroslav Nečas – literární historik a bibliograf, básník, prozaik, autor literatury pro děti, se narodil 22. 5. 1913 ve Valašském Meziříčí. Otec byl středoškolským profesorem, sestra PhDr. Bohuslava Bradbrooková (* 1922; od roku 1952 v emigraci) uveřejňuje v anglických a amerických časopisech a publikacích články o české literatuře a o anglo-českých literárních vztazích.
Reálné gymnázium Nečas zprvu navštěvoval v rodišti, maturoval v roce 1931 v Brně. Do 1936 studoval na FF UK češtinu a francouzštinu (PhDr. 1938 prací Josef Merhaut. Devět kapitol o moravském naturalistovi). V letech 1935–1937 učil v Praze na soukromých obchodních školách a na reálce, pak na středních školách, nejprve ve Vysokém Mýtě, od roku 1938 v Praze. V letech 1941–1945 působil na kulturním oddělení prezidia ministerské rady a na ministerstvu informací, kde také byl v letech 1945–1948 vedoucím oddělení pro kulturní styky s Jugoslávií. Od roku 1948 byl přes rok redaktorem v nakladatelství J. Podroužek, pak necelý rok odborným poradcem (pro orientální koberce a výtvarné umění) v národním podniku Antikva. Od roku 1950 se věnoval literární práci, nejprve ve svobodném povolání, později (1954–1976) pracoval jako bibliograf v Ústavu pro českou literaturu ČSAV.

Publikoval od roku 1927 v periodikách: Studentský časopis, Lubina (Rožnov pod Radhoštěm), Index, Lumír, Rozhledy po literatuře, Čteme, Kolo, A–Zet, Právo lidu, Literární noviny (od 1934), Kostnické jiskry, Lidové noviny, Svobodné slovo, Přehled kulturních, literárních a školských otázek, Jednota (oba Daruvar), Práce, Nové Valašsko (Valašské Meziříčí), Česká literatura, Sborník Národního muzea, Listy Klubu přátel poezie, Červený květ (Ostrava), Literární noviny (1964–1967) aj. Redigoval časopisy: Úsměv. Měsíčník pro evangelickou literaturu (1930–1931), Studentský věstník MSD (1930–1931, rozmnož.), Kolo (1946–1947), Kulturní informace (1946–1948), Palouček. Časopis evangelické mládeže (1948–1949); knižnice: Armida (1934–1947), Slavné romány (1944–1948), Nová knihovna jihoslovanských autorů (1945–1946), Prvotiny (1946–1947). Od 1934 (z toho 1965–1969 pravidelně) spolupracoval s Čs. rozhlasem v Praze a Brně; konal literární přednášky v různých městech Čech a Moravy. Byl členem literární skupiny Aktivisté a Moravského kola spisovatelů. Užíval pseudonymů a šifer: Jaroslav Karel, Petr Martin; ara, -č-, Dr. J. N., eč., Justus, -jen-, JN, J. N., jn, jnč, JNS, J. N. S., jnčs, js., -js-, „Mezříčák“, Nč., NS, Ns., -NS-, s.

Nečasova předválečná lyrická poezie svou hravostí a telegrafickým způsobem vyjadřování zprvu navazuje na poetismus, postupně se však básník více soustřeďuje na zachycení teskné nálady a snění. Nejkonkrétněji se mu to daří v textech věnovaných tématu opuštěného a alespoň v duchovní rovině znovu nalézaného domova, jemuž je věnována básnická skladba Návrat. Návratem domů je i Nečasovo převyprávění valašských pohádek a próza pro děti Příběhy ze slunečné zahrady, věnovaná soužití dětí s přírodou. Nečasova jazyková kultivovanost se projevuje i v archaizujícím stylu groteskně parodických fejetonů Kapitoly mladým spisovatelům. Jeho četné novinářské a časopisecké příspěvky jsou věnovány literatuře převážně české (kterou se zabýval také jako bibliograf) a zážitkům z cest; obojí se spojilo v pracích o českém a moravském literárním místopisu (Malý literární místopis Československa). Na česko-jugoslávském sblížení se Nečas podílel příspěvky v českých i jugoslávských (zvláště krajanských) publikacích.

Jaroslav Nečas zemřel 24. 12. 1988 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz