Dnes uplyne 35 let od úmrtí spisovatele Josefa Pohla

Josef Pohl se narodil 18. 5. 1918 v Praze v rodině kadeřníka a prvního českého parukáře, později obchodního rady. Po maturitě na reálném gymnáziu (1937) se zapsal na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. První rigorózní zkoušku složil v roce 1939, kvůli uzavření vysokých škol však studium mohl ukončit až po válce, v roce 1946 (JUDr.). Po absolvování vojenské služby nastoupil v Praze jako soudní čekatel, v roce 1948 složil v rámci náborové akce vojenskou soudcovskou zkoušku a byl jmenován nadporučíkem justiční služby vojenské prokuratury u Ministerstva národní obrany. Od roku 1950 působil ve funkci správce několika vojenských újezdů v Čechách a na Moravě a postupně dosáhl hodnosti podplukovníka. Po odchodu do civilu (1959) nastoupil do Útvaru generálního investora komplexní bytové výstavby hlavního města Prahy (poté Výstavba hlavního města Prahy – Výstavba sídlišť), posléze zde pracoval jako vedoucí odboru útvaru ředitele. V roce 1982 odešel do důchodu a nadále působil jako právník Českého mysliveckého svazu.

Od konce 50. let přispíval krátkými prózami do periodik Obrana lidu a Československý voják, později publikoval v novinách a časopisech Myslivost, Květy, Lidová demokracie, Svět v obrazech (1970–75 zde otiskoval zvláště soudničky), Svobodné slovo, Signál, Pohraničník, Tvorba, Pionýrská stezka, Literární měsíčník, Vlasta, Lidová demokracie, Práce (od 1984 zde v sobotní příloze pravidelná rubrika o myslivosti a přírodě), Zlatý máj, Čtenář aj. Rozsáhlá je Pohlova spolupráce s hraným i dokumentárním filmem, Československým rozhlasem a Československou televizí. S režiséry se podílel na scénářích filmu Podfuk (1985, režie Jan Schmidt, scénář + David Jan Novotný) a filmovém triptychu Pod Jezevčí skálou (1978, scénář + Václav Gajer, námět + Karel Urbánek), Na pytlácké stezce (1979) a Za trnkovým keřem (1980, scénář + A. V. Sekyrová, vše režie Václav Gajer). U několika filmů byl pouze autorem námětu: Nahá pastýřka (1966, režie Jaroslav Mach, scénář Jiří Karásek a F. B. Kunc), Není sirotek jako sirotek (1986, režie Stanislav Strnad, scénář A. V. Sekyrová). Podle Pohlovy prózy Na cikánské stezce byl natočen film Kdo se bojí, utíká (1986, režie Dušan Klein, scénář Dušan Klein a Ladislav Pecháček). Pohl se scénáristicky podílel též na tvorbě krátkých dokumentárních filmů s právní tematikou a propagačních filmů o bytové výstavbě v Praze. Od 60. let napsal řadu adaptací literárních předloh i původních her pro vysílání Československého rozhlasu: Kudy vede cesta (1960, s Bohumilem Sobotkou), Případ druhé Anny (1964), Noc plná chuligánů (1966), Pár metrů citu (1967), Pro a proti (cyklus Jak se máte, Vondrovi?, 1979), Modříňák (1981), Případ mimo plán (1986) aj. V 80. letech zde též vystupoval s fejetony o myslivosti, přírodě a životním prostředí i s časovými a příležitostnými úvahami v relacích pro děti a mládež i pro dospělé (od 1983 mj. v pořadech Domino, Meteor, Studio sedm, též v bratislavském studiu) a v zahraničním vysílání. V Československé televizi spolupracoval příležitostně mj. s redakcí zábavy (cyklus Bakaláři, kabaretní scénky) a s redakcí ekonomickou. Podle Pohlova námětu byl natočen třináctidílný televizní seriál Přátelé zeleného údolí (1979, režie František Mudra a Vojtěch Skopal, scénář Jaroslav Müller). Dramatizace jeho knihy Pod jezevčí skálou vyšla též na zvukových nosičích (nahráno 1990 Supraphon, mgf. záznam Bonton 1996, režie Karel Weinlich.

Po dvojici kabaretních pásem z počátku 60. let Pohl knižně debutoval detektivní prózou pro mládež Ticho, mluví pachatel, vzniklou přepracováním rozhlasové hry. Autobiografické zážitky z vojenského újezdu, osídleného po roce 1945 romskými obyvateli, ztvárnil v románu Jarní den. V útržkovitých, chronologicky řazených scénkách ze života romského chlapce zde charakterizoval psychologii a zvyky romského etnika a jeho konflikt s tradiční venkovskou komunitou; stěžejní, epičtější část prózy tvoří úsilí mladého vojenského velitele napomáhat vzděláváním nejmladších obyvatel újezdu jejich integraci do poválečné společnosti. V pozdějším přepracování prózy pro mládež, vydané pod titulem Na cikánské stezce, Pohl zmírnil původní bezvýchodnost závěru. Ke klasické podobě detektivního žánru se autor vrátil v 70. letech povídkovou sbírkou Právo posledního slova, čerpající z jeho profesních zkušeností; kriminálních motivů užil rovněž v psychologických novelách Třináctko, děkuji a Černá jízda s tématy myšlenkové a mravní obrody mladých protagonistů. – Klíčovým námětem Pohlovy tvorby se v průběhu času stala příroda a vztah člověka k ní. Od povídkových příběhů ze života horalů, zdánlivě prostých pozorování života v lese, a od příhod spjatých s lovem a myslivostí (Křižovatky v trávě, Vysoko v horách, Zelená sedma) postupně přešel k rozsáhlejším prózám s dětským hrdinou, citlivě vnímajícím drsnou spravedlnost zákonů přírody (Tudy vedou stezky) a přiváděným k poznání o její nenahraditelnosti i nutnosti ochrany (triptych Pod Jezevčí skálou, Na pytlácké stezce, Za trnkovým keřem).

Josef Pohl zemřel 30. 12. 1988 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz