Dnes uplyne 35 let od úmrtí spisovatele Ladislava Dvořáka

Ladislav Dvořák – básník, autor literatury pro děti, se narodil 1. 12. 1920 v Krásněvsi. Pochází z početné rodiny vesnického kováře. Měl se vyučit strojním zámečníkem, ale po rozdílové zkoušce nastoupil ve školním roce 1937/38 do tercie reálného gymnázia ve Velkém Meziříčí; od sexty (školní rok 1940/41) zde studoval jako privatista. Maturoval v roce 1943, poté byl krátce totálně nasazen v Technische Nothilfe a do roku 1945 v továrně Avia Letňany; v květnu 1945 se účastnil pražského povstání. Po válce začal studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy bohemistiku a filozofii, později srovnávací literatury. Po politických prověrkách roku 1948 byl ze studia vyloučen. V roce 1948 krátce působil v propagačním oddělení deníku Práce a do ledna 1949 vykonával dvouměsíční vojenskou službu v Jindřichově Hradci. Poté byl pomocným dělníkem v Motorletu Jinonice a stavebním podniku Posista, Československé stavební závody v Praze. V roce 1950 byl zaměstnán jako sortimentář v pražských antikvariátech podniku Orbis, ale již v roce 1951 se v rámci akce „77 tisíc“ musel vrátit do továrny a až do roku 1956 pracoval jako zaškolený zámečník v závodě Rudý Letov v Praze-Letňanech. V letech 1956–66 působil ve funkci technického úředníka v národním podniku Potrubí, poté do roku 1968 v propagaci nakladatelství Orbis, jako redaktor Horizontu, nakladatelství Socialistické akademie (1968-69, po odvolání jeho ředitele Emanuela Mandlera podal výpověď) a konečně jako asistent a odborný pracovník v Slovanské knihovně v Praze (1970–77). Po podepsání Charty 77 byl propuštěn. Živil se jako dělník v závodě na protetické přístroje a v papírnách, v Ústavu sér a očkovacích látek, byl korektorem v deníku Mladá fronta.

První básně otiskl v týdeníku Velkomeziříčsko (1939) a v Kytici (1946). Sazba jeho první sbírky byla 1948 rozmetána a některé její básně vyšly 1952 jako bibliofilie pod názvem Kterési noci. Dvořák přispíval do časopisů: Kritický měsíčník, Akord, od 1956 Červený květ, Tvář, Sešity pro mladou literaturu, Literární noviny, Kulturní tvorba, Zlatý máj. Básně pro děti otiskoval zvl. ve Sluníčku, kde byl do léta 1974 rovněž členem redakční rady, v Mateřídoušce a Ohníčku (některé jeho příspěvky zde v 70. letech svým jménem kryl Jan Zábrana) a v samizdatovém Obsahu. Jeho knížka pro děti Kam chodí slunce spát obdržela Cenu Marie Majerové za rok 1963. – Dvořákova kniha Šavle meče navazuje na samizdatové vydání v edici Petlice (1979) a je identická se souborem vydaným v Edici Expedice (1983), který zahrnoval rovněž prózy uveřejněné v samizdatovém souboru Jak skákat panáka (Edice Petlice, 1975). Třísvazkové Dílo, zahrnující Básně, Prózy a Verše a prózy pro děti, vyšlo v samizdatu v roce 1984, v Petlici vyšel rovněž výbor Prózy (1987). Dvořák je zastoupen v rukopisných a samizdatových sbornících Albertovi k šedesátinám (1950), Tempo 1 (1968), Pozdravy Jaroslavu Seifertovi (1971), Pohledy 1 (1976), Hodina naděje (1978), K 75. narozeninám prof. dr. Václava Černého (1980), Vzpomínky a pocty. Na paměť Jana Patočky (1980) a Písačky pro Dominika Tatarku (1983). Roku 1980 sestavili Dvořákovi přátelé rukopisný sborník Ladislavu Dvořákovi k 1. prosinci 1980. – Montáž z Dvořákových básní uváděla v roce 1964 poetická kavárna Viola (Nechutnám ptákům ani lvům, scénář Jana Černá); ve druhé polovině 60. let spolupracoval Dvořák s Bedřichem Fučíkem a Jindřichem Pokorným na populární rozhlasové relaci Co to je, když se řekne.

Již od 50. let Dvořák publikoval poezii pro děti. Do literárního povědomí však vstoupil až v roce 1958. Debut Kainův útěk, který prozaičností, věcností a arytmičností veršů negoval okázalý lyrismus budovatelské éry, obsahuje básně „spoutané minulostí“, jejichž venkovské náměty evokují autorovo chudé dětství a „krajinu rodu“, dále básně oživující válečné trauma a reflexe městské všednodennosti. Ve sbírce dominují motivy bolesti a stromu, jenž autorovi symbolizuje osamělost a neúhybnost před nápory života. V následné sbírce Vynášení smrti vyslovil Dvořák úsporným a vzdorným výrazem hořkost z nenaplnění života a z vlastní nicotnosti. „Melodie skřípajících zubů“ zní i z básní sbírky Obrys bolesti. Málomluvný básnický subjekt v ní využívá fragmentárních dějů s existenciálním podtextem a posiluje zašifrovanost výpovědi, vztažené nyní cele k tíživé přítomnosti. Síla nalezená ve skepsi se nevytrácí ani ve sbírce Srdeň, která prozrazuje, že básník si uchovává vazbu na minulost, nepřestávaje se vracet ke svým mrtvým. – Jako prozaik debutoval roku 1962 knihou črt Ledňáček neodlétá, evokujících čas dětství a mládí. Knížku Nelidský kůň sestavil z prozaických etud, zachycujících podivuhodné, bizarní až iracionální stránky každodennosti. Také soubor Šavle meče charakterizuje hravá grotesknost, recese, dějová nadsázka. Vedle bizarních, místy až ireálných reflexivních ne-příběhů tu Dvořák ztvárnil i svou autobiografickou zkušenost z 50. let, kdy „jedině hravost byla ještě s to roztočit kola, včetně nešťastného kola dějin“.

Ladislav Dvořák zemřel 22. 6. 1983 v Rokycanech.

Zpracováno podle: www.slovnikceskelitertury.cz