Dnes uplyne 35 let od úmrtí spisovatele Stanislava Vodičky

Stanislav Vodička se narodil 15. 10. 1910 v Rožďalovicích.  V rodišti se vyučil uměleckým knihařem u Jana Rajmana. Koncem dvacátých let přešel do Prahy ke knihaři Ludvíku Bradáčovi. Od roku 1934 byl samostatným knihařem v Tasově. Od roku 1951 pracoval v Kablu Velké Meziříčí a v roce 1961 se do Velkého Meziříčí i přestěhoval.

 V samizdatové edici Rukopisy VBF vyšly Vodičkovy vzpomínky Básník Jakub Deml v Tasově (1978) a soubor povídek Umírající kolátora (1980–1981). Pro přátele Vodička vydal jako vánoční soukromý tisk Štědrovečerní vytrubování (1981). Je též zastoupen v rukopisném sborníku Vladimíru Vokolkovi k sedmdesátinám (1983). – Pásmo Vodičkových próz pod názvem Na motýlí pěšince poezie připravil pro pražskou Violu režisér Jiří Horák (1985).

 Vodičkovy osobité nerozměrné prózy, žánrově kolísající mezi básní v próze, meditací a povídkou, jsou napsány prostým, leč citlivým jazykem. Autor se v nich trvale projevoval především jako okouzlený obdivovatel Tasovska, kde prožil většinu života a kde získal přátelství básníka Jakuba Demla. Pod jeho vlivem také rozvíjel svůj literární rukopis. Při literárních toulkách přírodou neustával Vodička obdivovat tajuplnou proměnlivost nejrůznějších přírodních dějů, jejich harmonickou krásu i spojitost s lidskými osudy. Všední hrdinové, s nimiž se na těchto toulkách setkával, mu symbolizovaly věčný neklid lidského srdce, které touží po spočinutí v jistotě – takové, jakou může objevit pouze v moudrém souzvuku s Božím řádem, proměňujícím ten nejobyčejnější přírodní jev i lidský život v zázrak neopakovatelné jedinečnosti.

Stanislav Vodička zemřel 26. 11. 1982 ve Velkém Meziříčí.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz