Dnes uplyne 35 let od úmrtí spisovatele Zbyňka Kovandy

Zbyněk Kovanda – básník a prozaik, se narodil 7. 9. 1929 v Plzni.  Otec Cyril Kovanda

(1901–1957) byl úředníkem, napsal sbírku sociálních veršů Hlasy milionu (1936), matka pracovala jako dělnice v plzeňské Škodovce. Zbyněk Kovanda se hlásil i k vlivu svých strýců – písmáků, z nichž jeden spravoval dokumentaci Škodových závodů, druhý sloužil jako rudoarmejec v gardě Vladimíra Iljiče Lenina. – Po absolvování reálného gymnázia v Plzni (maturita 1948) byl Kovanda přijat na obor sochařství pražské Akademie výtvarných umění (již během války se školil u O. Waltra a J. Votočky), nakonec se však z rodinných důvodů stal posluchačem Pedagogické fakulty v Plzni. Po absolutoriu (1951) učil na škole v Chrástu u Plzně. Od roku 1955 byl inspektorem kultury Okresního národního výboru Plzeň-venkov, v letech 1959–63 vykonával funkci inspektora pro agitaci Městského výboru Komunistické strany Československa v Plzni. Od roku 1963 působil jako dramaturg Divadla Alfa, které se postupně z loutkoherectví přeorientovalo na typ divadla malých forem. Ke kulturní politice se opět vrátil v roce 1965 a do roku 1974 pracoval jako inspektor kultury a vedoucí odboru kultury Městského národního výboru v Plzni. Po krátkém pedagogickém působení se od roku 1976 věnoval výhradně literární tvorbě.

Literárně debutoval povídkou Štika v almanachu Jitro v kraji (1956). Pouze sporadicky přispíval do plzeňské Pravdy. Pro plzeňskou redakci Čs. rozhlasu napsal rozhlasovou hru Kolik vteřin trvají tři roky (1960) a v roce 1966 byla v plzeňském divadle uvedena jeho nepublikovaná hra Ostrov pro dva. Roku 1985 připravil katalog výstavy sochaře Aloise Sopra. V době působení v Divadle Alfa začal psát i písňové texty, zhudebněné mj. Bohuslavem Ondráčkem, Jaromírem Vomáčkou, Zdeňkem Lukášem a Lubošem Rožněm. Roku 1979 se stal laureátem Výroční ceny Víta Nejedlého.

Na začátku své tvorby se Kovanda pokusil o básnickou sbírku a agitační společenskokritickou rozhlasovou a divadelní hru s detektivní zápletkou, později se věnoval výhradně próze. První povídky byly napsány v poloze nenáročné zábavné četby. Po naivně žertovné parodii na klasický akční kriminální příběh (Smrt v kytaře) vydal na počátku 70. let drobné humoristické texty napodobující spontánní lidové vypravěčství. Prózy soustředěné v knihách S pánembohem od podlahy aneb Muzikantský dekamerónek a Jak se natahují trpaslíci se vyznačují motivickou rozbíhavostí a fantazijní uvolněností, která spojuje prvky absurdní, tragikomické i bizarně groteskní. (V civilnější poloze žánrových obrázků a sousedských vyprávěnek se Kovanda k venkovskému prostředí vrátil rovněž svou poslední knihou, moralitou Líný kámen.) – Své přitakání normalizaci autor vyslovil románem Palec na spoušti, zachycujícím dva dny srpna 1968. Vykresluje zde akci stíhacího letce na západní hranici i pronásledování jeho otce, pravověrného komunisty, jenž se podruhé v životě dočká sovětských tanků. Ideologickou tendenčností, zjednodušeným pojetím tématu a vypravěčskými stereotypy jsou prostoupeny také Kovandovy následné práce pro dospělé i mládež. Čerpají především z vojenského a policejního prostředí (Křídla pro frajera, Oběť číslo nula), přičemž jejich jednoduchou dějovou osnovu autor s oblibou dramatizuje kriminálním motivem záškodnictví. Za opožděnou budovatelskou prózu lze považovat Oheň na dlani, zachycující dozrávání poúnorového maturanta, uchazeče o studium sochařství, který je vyslán na brigádu do dolů.

Zbyněk Kovanda zemřel 24. 4. 1987 v Sokolově.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře