Dnes uplyne 40 let od úmrtí spisovatele Bohumíra Polácha

Bohumír Polách – dramatik, libretista, scénárista a prozaik, se narodil 8. 11. 1899 v Brně.

Pocházel z rodiny armádního důstojníka. Studoval v Brně na reálce, z níž po kvintě přestoupil do druhého ročníku obchodní akademie. Začátkem roku 1917 narukoval, po návratu z vojenské služby dostudoval obchodní akademii (mat. 1919) a pracoval jako bankovní úředník v Brně, v letech 1954–61 byl ředitelem Českého literárního fondu v Praze.

Přispíval do Lidových novin, Národního osvobození, Práva lidu, Evropského literárního klubu (ELK), Rovnosti, Mladé fronty aj.; po roce 1945 zvl. do Literárních novin, Nového života, Literárního měsíčníku, Tvorby a brněnské Rovnosti. – Od studií Polách působil jako ochotnický herec a režisér v Brně-Žabovřeskách, od konce 20. let sám psal hry pro ochotnické soubory. Brněnský divadelní ředitel Václav Jiřikovský jej seznámil s Františkem Kožíkem a inicioval jejich dlouhodobou spolupráci na operetách pro lidové publikum, na divadelních a rozhlasových hrách, operních libretech a textech písní (František Kožík přitom užíval pseud. Jiří Žalman). – Polách je autorem rozhlasových operet a her Láska pro housle, cello a klavír (1934), Švanda saxofonista (1934, obojí s Františkem Kožíkem), Mluví k vám Čína (1938), Návrat Jiřího Skály (1947), Obchod se smrtí (1947), Ne domovem, ale cizinou proslavena (1947), Stalo se před deseti lety (1948), Stařeček Vojtek (1950), Bouřlivé dny (1951) aj. V brněnském rozhlasovém studiu působil rovněž jako režisér a autor mnoha dramatizací a rozhlasových pásem (např. Kdo víc tě bude milovat, 1939, s Františkem Kožíkem). Spolu s Kožíkem napsal též scénář filmu Kříž u potoka (1937, r. Miloslav Jareš, podle Karolíny Světlé; sc. + František Kožík a Eva Vrchlická); předlohou stejnojmenného filmu se stala opereta Na růžích ustláno (1934, r. Miroslav Cikán, sc. Václav Wasserman, Jarka Mottl a Miroslav Cikán). Spolu s Františkem Kožíkem a Václavem Wassermanem napsal scénář k filmu Lucerna podle stejnojmenné hry Aloise Jiráska (1938, r. Karel Lamač).
Je spoluautorem (s Františkem Kožíkem) operních libret Horník Pavel (hudba Vilém Petrželka, složeno 1935–38) a Pohádka máje (hudba Jaroslav Kvapil, složeno 1940–43, podle Viléma Mrštíka). – Užíval pseudonymu Mirek Paulich.

V dramatických pracích, na nichž spolupracoval s Františkem Kožíkem, i ve hrách, které Polách napsal samostatně, je patrný příklon k časové, sociální, a zčásti i politické (Neznámý vojín žije) tematice, povahokresba a fabulační výstavba však zůstávají poplatny konvenčním vzorcům sentimentálního melodramatu a předměstské hudební frašky. Svůj smysl pro situační humor a vtipný dialog Polách rozvinul v dvojici satirických románů (Prolhaný úředník Kloc, Slovo mají Křížové), jež proti karikaturně přízemním typům zbohatlíků a úřednických kariéristů stavějí ideál veselého a zdravě podnikavého mládí. V poválečné autorově tvorbě sílí rysy politické tendenčnosti a didaktičnosti, hry i prózy jsou často jen ilustrací dobových propagandistických floskulí jako „bezohlednost zbrojařských dravců“ (Muž v pozadí), „boj o socializaci vesnice“ (Rozum do hrsti) nebo „podvratné plány kontrarevoluce“ (Případ X, Stopy vedou k Mrákotínu). Ve stopách Otčenáškova Občana Brycha napsal Polách v druhé půli 50. let dva romány o váhavých, ale vnitřně poctivých jedincích, které formovalo apolitické prostředí prvorepublikové armády a kterým teprve válečné zážitky pomohou najít cestu k pochopení komunistických myšlenek (Rozpaky podplukovníka Prokopa, Návrat Jiřího Skály). Jako romanopisec pracoval Polách technikou řetězení víceméně samostatných, novelisticky uzavřených epizod, celou jeho tvorbu pak charakterizuje přecházení motivů i látkových okruhů z jednoho díla do druhého.

Bohumír Polách zemřel 11. 12. 1979 v Brně.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz